close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
. I am not afraid to keep on living, I am not afraid to walk this world alone !

Frerard-za dob fóra Waycest 9

23. ledna 2008 v 17:30 | Členov´fóra Waycest |  Fanfictions
"A víte...*škyt* ... pak jsem ho chytil, víte on se tam zmítal ... *škyt* ... bránil se svině, ale já ho praštil o zem, byl silný ...*škyt* a prásk, bylo po něm!" mával kolem sebe opilý Gerard, který se jen tak tak držel na židli. "Vaše zážitky ze zooligický zahrady jsou sice velmi zajímavé, pane Wayi, ale nemyslíte, že máte dost? Jděte si radši domů lehnout." dal mu starostlivě ruku na rameno ředitel s úsměvem na rtech. "Kde jsou záchody ... asi budu blejt, pozor!""Rovně a doleva!" zakřičel za ním ředitel. Gerard běžel, snažil se, strašně se mu motala hlava.Holky kolem se pořád hihňali, jako kdyby nevěděli nic jiného, než se furt stupidně gebit. Najednou do někoho narazil. Berta. Bože, už jenom tahle nadržená babena mu tady chyběla. "Promiňte, pane učiteli ... je vám něco?" "Musím rychle na záchod!Pokud nechceš mít mou večeři ve svém dekoltu, tak prosím uhni!" Otevřela mu dveře na pány, kde nikdo nebyl. Gerard doběhl na poslední chvíli do kabinky, ze které se ozývali už jen nechutné zvuky.
Berta trhala papír a podávala je starostlivě panu učiteli. Gerard zvedl hlavu, bledý jako zeď. "Je vám líp ?" ptala se Berta
"Ne," zakvílel jsem a opět komunikoval se záchodovou mísou. Krva! všechno se tady točí! To ty hajzly nemohli namontovat rovně?!
Někdo mě pohladil po zádech. "Frankie?" škytl jsem.
"Ne, jsem Berta, pamatujute?" Doprdele!
"Jo, na to se nedá zapomenout..." zamumlal jsem... asi mě slyšela. No nic
"To od vás není zrovna hezký," nejspíš se tvářila ublíženě, ale neviděl jsem jí do ksichtu. Naštěstí.
"Nikdy jsem netvrdil, že jsem na všechny milej," svalil jsem se vedle záchodu, ale ještě pořád jsem se ho přidržoval. Podala mi kousek papíru, abych si mohl utřít ústa. Zkusil jsem se zvednout. A zase jsem sletěl. Pomohla mi dostat se k umyvadlu. Nešlo mi to do hlavy.
"Proč mi sakra pomáháš, když sem ta tebe jak na psa?"
"Miluju vás," přiznala se smutným úsměvem. Asi si myslela že jsem tak opilej že nevnímám.
"Tak jako asi každá na tomhle trapným večírku?" začínám být sarkastickej, měl bych toho nechat, je to hnusný.
"Opravdově, nikoho jako vy jsem ještě nepoznala." Ježiš to sou kecy, to se nedá poslouchat. Du pryč. Nebo to alespoň zkusím. Najedou mě otočila od umyvadla a políbíla. Chtěl jsem ji odstrčit, ale tak nějak jsem to nevychytal a sletěl jsem na zem... a na ni. Kurva! Co si o sobě ta slepice myslí? Že když tu není můj Frankie tak si se mnou může dělat co chce?!
Ale to by nesměla mít jazyk v mojí puse... no tak teď už ho má o trochu víc níž... Ježiši, tohle nemůžu přežít! Ale je fakt dobrá!
"Ouu..." na víc jsem se nezmohl, mozek mi zatemnily myšlenky na Frankieho... Kdy mi to dělal mi bylo v tu chvíli jedno.
Pak jsem uviděl velké hnědé oči, jak na mě zhlížejí se skleněným výrazem. FUCK!!!
"Fran-" nestïhl jsem doříct ani jeho jménu a už se za ním zavřely dveře. Ježiši, co sem to udělal?! Proč jsem se sakra neovládnul? CO JSEM TO UDĚLAL???!!! Všechno jsem zničil.
Tu holku jsem ze sebe shodil. Ani si ho nevšimla, tak byla zabraná do "práce". Rychle jsem vyrazil za ním, ale už bylo nejspíš pozdě...
Frankie vyběhl ze záchodů a hned ven ze školy... chtěl mi utýct... já už docela dost nalitej nemohl moc utíkat... třískl jsem sebou na první lavečku kterou jsem cestou uviděl... koukal jsem do nebe a točil se se mnou celej svět...hlavou mi pořád běhala ta... holka na záchodech a pak Frankie mezi dveřma... dohajzlu tohle jsem fakt
posral.... musím za ním... já kokot tady ležím na lavičce místo toho abych ho šel najít! Zvedl jsem se a zavrávoral... pak už jen... pád na zem a ....

Frankův pohled:
Běžel jsem k nám ... teda k němu domů.... pod posteli jsem našel svou tašku... házel jsem do ní zběsile věci jednu přes druhou... trička lítala vzduchem... kalhoty taky.... nevěděl jsem co to dělám ani proč... ale musel jsem od něj pryč... dohajzlu!!!! jak mi tohle mohl udělat??? Miluje mě... miloval mě a já ho! Doprdele proč já se dycky musím zklamat.... kurwa Franku zase jsi naletel:( buh vi jak dlouho to s tou babou táhl... Věci už byly sbalený a on furt nikde... je mu to asi jedno, že mě podvedl... vyběhl jsem z domu a kde nic tu nic...Běžel jsem pořád dál a dál, až jsem stál u rodičů před domem... tam přece nemůžu... našel jsme někde klíče od garáže a ustlal si tam na starým gauči...
-----Ráno-----
Gee:
"Doprdele... kde to...? Kurwa proč mě tak bolí...hlava? Já jsem na ulici? Co se to včera stalo?"
Měl sem v hlavě totálně vymeteno... namířil jsem si to domů... Ale... nikdo tam nebyl... Frankieho věci byly pryč... dokonce jeho kartáček na zuby.. kurwa co se včera stalo?
Zhroutil jsem se na zem a schoval si tvář do dlaní.Frankie je pryč!Co sem to sakra za kreténa??To určitě nemůže být pravda...Nemohl jsem ho podvést...Ale jediný pohled na mé triko sem tam ocumlané od rtěnky mě vrátil do reality.Do hajzlu!Po tvářích se mi valily slzy,nedalo se tomu zabránit.Musím něco udělat.Musím ho najít a vysvětlit mu to!Já mu přece nechtěl ublížit.Z myšlenek mě vyrušil zvonek.Rychle jsem běžel ke dveřím.Určitě je to Frank!
,,Frankie!'' volal jsem ještě než jsem spatřil kdo tam stojí.Berta.
,,Co tu sakra děláš?!'' ostře jsem na ní vyjel.
,,Dobré ráno,Gerarde.Jak jsi se vyspal?'' sladce se mě zeptala,jako kdyby nevěděla,co způsobila.
,,Odkdy my si tykáme??Co tu chceš??''
,,Ale Gerardku,nebuď tak zlý.Po tom,co se stalo včera v noci...'' pořád se na mě sladce usmívala.
,,Nic se nestalo!Sakrá já to nechtěl!Víš vůbec co jsi způsobila?Víš to??'' řval jsem na ní s očima plnýma slz,které se začaly oběvovat i v jejích očích.Chvíli mlčela a snažila se uklidnit a nerozbrečet.Asi jsem to přehnal.
,,Jak myslíte...pane profesore.'' řekla tiše a natáhla ruku a podala mi můj mobil.
,,To vám včera vypadlo z kapsy.Nashledanou.'' a spěšně odešla.Slyšel jsem její vzlyky,než se za ní zabouchly vchodové dveře.Zaplul jsem do bytu a pomalu zavřel dveře.Šel jsem si udělat kafe,abych se trochu vzapamtoval.Posadil jsem se ke stolu a začal projíždět mobil.Hovory.Zmeškané-nic.Volané-nic.Přijaté-Frankie!Sakra on mi volal a ta malá kráva to zvedla!Do háje!Bože kdo ví co mu nakecala.Musím ho najít.Vytočil jsem jeho číslo.Zvedni to,prosím zvedni to.Nic.Zkoušel jsem to několikrát,ale on to nezvedl.Snad je v pořádku.Dost,jdu ho hledat.Nebudu čekat celý víkend než ho uvidím ve škole.Hodil jsem na sebe bundu a šel hledat čkověka,kterému jsem tak moc ublížil.
Vyšel do té chladné tmy venku,přitiskl k sobě víc bundu a překřížil si ruce na prsou.Foukal ledový vítr, všude vysvítěné okna a stromečky,bylo mu z toho ještě víc na nic, jako předtím. Kde by mohl být?Zkusí rodiče ...ne, tam by nešel, to věděl jistě, nemá cenu tam chodit.Zkusil okolí školy,podniky,prošel snad kažou uličkou v tom pitomém městě,ale po Frankovi nikde ani stopy.Nakonec se dostal na okraj města k řece, úplně promrzlý až na kost. Postavil se na okraj skály, a koukal z nekonečené výšky útesu.
---- Jeho myšlenky ----
Bože,co jsem to krva udělal?Co jsem to za kus vola,to snad ani není možné.Nechce mě vidět,cítit, slyšet.Nedivím se mu,ale snad si to nechá vysvětlit.Ale vysvětlit co?Viděl to,a moje omluvy jsou dost chabé.Bože, cítím se prázdný,jako bych si něco zapomněl.Něco mi chybí.Bez něho to nedokážu,neunesu to.A všechno jsem si způsobil sám,krva.Nemá cenu na tomhle světě dál být. Na co? Nejde to. ---- Přistoupil k okraji skály. Výška byla pořádná,šance, že by to přežil byla velmi malá.Výborně.Zafoukal silný protivítr, bylo těžké se udržet na nohou. Roztáhl ruce, chystal se to ukončit. Skočit, nechat se unášet, když v tom za sebou uslyšel ...
"Nedělej to," tichá slova se vznášela ve větru.
Gee se poplašeně otočil za ženským hlasem. Zas ta slepice blbá! To mi chce zkazit i mou sebevraždu???!!!
"Už konečně vypadni z mýho života, všechno jsi zničila!" Ani jsem se nesnažil skývat slzy, co se mi draly z očí. Kdosi mi jednou řekl, že když se vybračím, pomáhá to... lhář! Bolí to ještě tisíckrát víc... protože je to moje vina, jenom moje! To já jsem ta kurva, co se nechala ojet na hajzlech! JÁ!!!!!
"Nestojí to za to... vím to, věř mi," ona si nedá pokoj!
"Co ty o tom můžeš vědět?" zeptal jsem se.
Bezeslova mi ukázala svá odhalená zápěstí. Táhly se po něm bílé jizvy, jedna vedle druhé.
Udiveně jsem se na ni koukl.
"Už je to dávno... moje chyba," otočila se a odešla. Nepochopil jsem to. Co to kurva bylo??? Obrátil jsem pohled zpátky ze skály. Opravdu to za to nestojí? Udělal jsem krok dozadu... jeden z nejtěžších v mým životě. Nemůžu tady přece nechat mýho Frankieho samotnýho. I když mě bude nenávidět sebevíc... nezaslouží si být sám, a nikoho jinýho nemá. Miluju ho... Nechci, aby to tímhle skončilo... Musím ho najít, musím mu to říct! Hned!
Vyběhl jsem z útesu a to, že bych měl skočit jsem už ani nepomyslel.
Běžel jsem zpátky domů... mohl jsem čekat že tam nikdo nebude...opět jsem prošel všechny místa, kde jsme spolu kdy byli... všechny vzpomínky se mi vracely... vzpomínky na něho... jeho tělo... jeho úsměv,když se ráno probudil...jeho rozcuchané vlásky, které mu padaly do očí ... doprdele Gerarde musíš ho najít... co když si něco udělal stejně jako jsme to chtěl udělat já?? Dohajzlu... kde jen může být?

--- po chvíli hledání ---

Dorazil jsem až na hřiště... Sedl jsem si tam na "naši" lavečku... přesně na tuhle lavečku mě tehdy hodil a ... tak vášnivě políbil... pamatuju si to jakoby to bylo včera.... kéž by tu tak byl se mnou... kéž by věděl jak se trápím....

--- začalo pršet ----

... svalil jsem se do trávy... déšt mi omíval tváře a splavoval z nich slzy... měl jsem chut vyřvat do celýho světa jak ho miluju... jak ho potřebuju.... jakej jsem debil, že jsem dovolil, aby se stalo co to se stalo....
"Kurwaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa!" zařval jsem na celé hřiště... trošku se mi ulevilo...ale o nic lepší...

Frankie:
Chodil jsem celej den ulicema... oči uslzený... tváře růžový od slz... měl jsem chut bouchnout do každýho kousku zdi, kterej mě míjel... Byl jsem absolutně v prdeli... a nemůžu se ani nikomu svěřit... Gee byl moje spovědnice... vždycky mi pomohl, když jsem měl problém, když jsem potřeboval pomoc... ale ted nemám nikoho...
---
šel jsem směrem na hřiště.... tady by ho nejspíš nenapadlo jít....
Byla už tma a já šel směrem lavičky... počkat někdo tam leží... kdo to je? rozeběhl jsem se k osobě... a kurwa...

Gee:
Otočil jsem hlavu a tam stál... Frankie
Hrklo ve mě a celej jsem ztuhnul. Chtěl jsem odejít, vypařit se, zmizet, utýct. Nedařilo se mi to. Otočil jsem hlavou. Jenom pohled na něj mě bolel.
"Frankie..." ozvalo se za mnou. Cítil jsem, jak se to ve mě trhá na kusy... Po tom, co mi udělal znovu slyšet jeho zkurvenej hlas. Nenáviděl jsem ho... stašně moc, ale nemohl jsem ho přestat milovat...
Zvedl se a došel až ke mě. Pořád jsem byl jak z kamene. S hrůzou jsem na něj koukal. Čekal jsem co mi řekne.
"Frankie... dovol mi to vysvětlit.... prosím." Viděl jsem, jak se v těch jeho nádherných očích lesknou slzy. Moje přísaha, že už ho v životě nechci vidět asi právě vzala za svý...
"Neříkej mi tak! Už na to nemáš právo," ohnal jsem se rukou do vzduchu.
"Byl jsem opilej... fakt hodně opilej."
"Gerarde, nech mě na pokoji... mě to nezajímá, mám tě plný zuby! ty všechny lži o tom, jak stašně mě miluješ a jak navždycky budem spolu!!! To jsem ti nestačil, že sis musel najít někoho dalšího?!?!? Anebo to nebyla jenom ona? Kolik jich bylo? Tak řekni! Mluv, když tak strašně chceš!" křičel jsem, hrozně jsem křičel, slzy mi opět začaly téct po tvářích, ale ani jsem si toho v tu chvíli nevšimnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama