close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
. I am not afraid to keep on living, I am not afraid to walk this world alone !

Frerard-za dob fóra Waycest 3

23. ledna 2008 v 17:21 | Členové fóra Waycest |  Fanfictions
------ o pár hodin později ------

Byl jsem netrpělivej už v 9... lítal jsem po bytě/baráku jak magor a hledal svou druhou ponožku.... kterou jsem měl v ruce, vidět mě někdo, jak hledám ponožku v odpadkovým koši... tak by se nejspíš pořádně zasmál....(no ale zpátky..., kurwa už to píšu stylem deníčku...lol změna... )
Cesta mi trvala asi 15 minut, Frank už tam zase byl jako včera (nebo předevčírem?...to je fuk), přišel jsem k němu...Mlčel...
"Hele Gerarde, přemýšel jsem o tom cos mi nabídl odpoledne..."
"Franku, prosím neříkej nic, já vím... spěchám na tebe a jde to prostě vše mezi náma moc rychle já vím, nechci na tebe tlačit ani si tě nějak přivlastňovat nebo něco prostě... jen jsem to navrhl, stačí říct ne a já to pochopím!!!!!"
"Jo, Gerarde, tak a ted nech chvilku zase mluvit ty mě! Takže... hele, tvoje nabídka...potěšila mě, hrozne, mám ted menší problémy doma a už asi měsíc si hledám nějaký bydlení (tu telenovelu si prostě nemužu odpustit )...nemůžu vůbec nic sehnat, jako nechci u tebe bydlet jen kvuli tomu že nemůžu sehnat nějakej byt... prostě, nečekal jsem to, jako můžu si hledat byt dál a být přitom s tebou nebo tak... jen prostě....tvůj návrh by mi docela dost pomohl od zbytečných problémů s tím bydlením...."
"Já.... my... to by bylo fajn.... Kdy se chceš nastěhovat?"
Rozsvítily se mu oči a políbil mě....
"Děkuju ti"
YOUNG IERO
Ach ne, tohle je snad ta nejkrásnější věc, kterou pro mě v mým zas*aným životě někdo udělal. Dlouho jsem nevěděl co říct, chtělo se mi brečet, smát, radovat ... všechno najednou, tak jsem řekl snad to nejrozumější co jsem mohl "Děkuju ti." Ale na to slova nestačila, proto jsem se mu trošku nekontrolovaně rychle vrhnul do náruče a políbil ho tak silně .. ale až pak mi došlo, že to možná nebyl dobrý nápad, ale na mou další velkou radost si mě jenom silněji přitisl k sobě a polibky mi se vší vroucností vracel. Možná jsem nebyl jediný, kdo se ze společné domácnosti těšil.

UMĚLEC
Byl jsem tak ... šťastný, cítil jsem, že se všechny problémy světa schovali do kouta. Stáli jsme tam v objetí na kraji hřiště daleko od světel pouličních lamp a nemohli jsme se nabažit jeden druhého. Frankie mě líbal s úsměvem na rtech, ale i přesto jsem cítil tu slanou chuť jeho slz.
"Je všechno v pořádku ?" na chvilku jsem ho od sebe odtrhl, ale na vzdálenost, abych mohl cítit jeho rychlý dech na svém obličeji.
"A-ano .. jsem jenom .. tak šťastný .. ještě nikdy pro mě po celej můj život nikdo nic tak krásného neudělal."
Nestihl jsem nic říct, protože jsem dostal ránu a spadl na tvrdou lavičku, která byla opodál. Frank se na mě svalil a líbal pořád rychleji a silněji. Nemohl jsem jinak, jeho vůně mi už úplně zamotala hlavu a když mi potichu, ale naléhavě pošeptal do ucha "Chci tě." a pak se mi něžně, uličnicky zakousl do ušního boltce, ztratil jsem kontrolu a začal mu mířit moje doteky k pásku ...
IERO-FERO-LONG PERO
Byl jsem tak rozpálený,že jsem Geeho shodil s sebou na lavičku..no co stane se v zápalu vášně:D..Měl jsem na něj strašnou chutˇ a nedokázal jsem to už vydržet.
"Chci tě!" zašeptal jsem mu do ucha.Byl tak strašně rajcovní.Hladil jsem ho čím dál níž a chtěl jsem mu rozepnout pásek,ale.něco ve mě mi říkalo,že tady to není zrovna nejlepší místo...Proto jsem se zarazil a odtáhl se od něj,tak že jsme se dívali sobě do očí.Měl tak nádhernou barvu očí.Světlo nedaleké lampy se odráželo v jeho zorničkách.Byl jsem tak strašně zamilovaný.Cítil jsem to každou částí svého těla.A uvědomil jsem si,že s tímhle klukem mě čeká jseště celý život..i když se známe teprve pár dní,měl jsem pocit,že ho znám odjakživa.
"Co kdybych se nastěhoval hned?" zeptal jsem se po chvíli zíráni na něj.
"Čekal jsem kdy se na to zeptáš." řekl s úsměvem a věnoval mi jen letmý polibek.Zvedli jsme se a zamířili pryč z hřistě.

PAN PROFESOR WAY
Rychle jsme si to rázovali k jeho domu.Byl jenom kousek od mého.U nich se svítilo v obýváku a byly slyšet rozčílené hlasy jeho rodičuů.Bolelo mě,že musel zrovna tak výjmečný kluk jako Frank mít takový domov.Přešli jsme k zadní straně domu, kde se Frank vyšplhal dol svého okna a špitl na mě atˇ chvíli počkám.Mezitím jsem poslouchal hádku jeho rodičů.Bylo to příšerné.Zřejmě opilý otec křičel na matku,že je večeře studená.Z mých úvah mě vyrušil pytel,který spadl přímo přede mě.Po něm zachvíli seskočil i Frank."Pojdˇ rychle!" špitl mi a ruku v ruce jsme utíkali pryč k mému bytu.
DŽÍ
Utíkali jsme jako dva zloději před policií, ale ve skutěčnosti vlastně jenom před měsíčními paprsky, které se plazily po zdech malých, ošarpaných domků v tmavých uličkách. Smáli jsme jako děti, no hned za prvním rohem, daleko od světel oblohy si mě Frank přitisl na zeď, vykouzlil ten jeho krásný úsměv a dlouze mě políbil. Nevěděl jsem samým štestím co říct, tak jsem se mu jenom podíval do těch jeho velkých, spalujících očí, chytil ho něžně za ruku a vykročil směrem k mému domu. Co může bý krásnější, než se držet ruka v ruce s božským Frankem za tak teplé a tiché noci s pocitem, že se nemusíte rozloučit ?

FRENK
Cítit teplo jeho ruky, jak mě prsty něžně hladí po hřbetu té mé mě naplňovalo. Naplnilo to celou tu díru, kterou si můj život do teď tak pracně kopal. Myslel jsem, že se vznáším. Za ne dlouho jsme došli k jeho bytu, byl to takový dvou poschodový malý báraček. Gerard pohledal po kapsách klíče a rychle odemknul. Jěště jsem se ani nestihl zout, a s nadšením v hlase se mě zeptal :
"Nemáš chuť na zmrzlinový pohár ? Jsem v tom mistr." Co může být krásnějšího, než bydlet s mistrem v dělání zmrzlinových pohárů ? Nic !
"Určitě, mistřě. Doufám, že mě přiučíte vašemu řemeslu".
Gerard se jenom zachichotal, chytil mě za ruku a táhl mě rychle do kuchyně.
,,Tak ukaž co umíš!" vybídl jsem Gerarda, který se na mě jen otočil a dábelsky na mě mrkl. Mezitím, než vyndal všecny věci potřebné pro své dílo jsem se rozhlížel po jeho bytě. Není možný, že budu bydlet v jednom bytě s ním. S bohem mého srdce.
,,Gee, jseš si jistej, že mě tu chceš? Víš, že jsem někdy....trochu....protivnej......" Gee se opět otočil od lednice a přišel blíž ke mně.
,,Frankie, nikdy jsem si nebyl ničím tak jistý! Takže si nedělej hlavu ok?" mrkl na mě a prstem od čokolády mi ušpinil nos....Když to viděl, začal se smát:,, Ted jseš sladší než kdy jindy".....

Ou máááj Džííí

Proč má Frank pochybmosti?....Docela ho chápu, nemá to doma lehký. Asi je toho na něj ted moc Musím ho nějak přesvědčit.....ale jak?
Gee
Jemně jsem mu olízl nos abych slíznul tu čokoládu. "mmm"
Otočil jsem se a vzal hotovej pohár do ruky.
"Tak co, mistře, už je vaše dílo hotové", zeptal se mě, musel sem se uculit.
"Ano... jídlo se bude podávat nahoře v ložnici", pronesl sem slavnostně a doufal jsem že v tom nebyl strytej dvojsmysl (ikdyž byl).
S pohárem nad hlavou sem proklouz kolem něj a snažil se zachytit jeho pohled. Vypadal šťastně.
Došel jsem až nahoru a věděl že Frank jde celou dobu těsně za mnou a kouká mi na zadek. No jen se podívej, jen se podívej. Když sme vešli dovnitř, otočil jsem se natáhl ruku s pohírem k němu a řekl.
"Teď si můžeš dělat co chceš."
Pozvedl jedno obočí a kousnul se do rtu. V tu chvíli sem myslel že na něj skočim. Rychle mi sebral pohár a utekl s nim na chodbu.
"Kampak?", rozběhl jsem se za ním. Chechtal se u toho jak malej Jarda a běhal kolem mě a tělem chránil svůj poklad.
"Myslel sis, že se podělim?", smál se. Ach, ten jeho smích.
Rozběhl se ke koupelně, pžedvedl Batmanův skok a rychle zamknul.
"Muhááháááá", slušel jsem ze dveří. Rychle jsem se na ty dveře rozplácnul a ze všch sil na ně bušil.
"Heeej, otevři", snažil jsem se aby to znělo rozhořčeně, ale strašně sem se u toho smál. "Frankieeee", ztišil jsem se a poslouchal co se tam děje. Za chvíli se dveře rozevřeli a já se rozplácl na zemi koupelny. Nade mnou se objevil zářící Frank se zmrzlinou kolem pusy a čokoládou na tvářích.
"Bylo to moc dobrý..."
"Tys mi nic nenechal?", zeptal jsem se a nahmatával si bouli na čele.
Prudce zavrtěl hlavou. Nemohl jsem se na něj zlobit, když se tak krásně culil. Usmál jsem se. "Myslim, že něco se přece jen najde." Políbil jsem ho na jeho lepkavé sladké rty a stáhnul ho k sobě na zem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama