PAN UČITEL
Líbal jsem ty jeho krásné velké oči, hebkou pokožku po celém obličeji, která voněla .. voněla nevinností .. Co to dělám ? Jakou má tento "vztah" budoucnost ?! Je to sakra můj student a já si to tady s ním rozdávám hned druhý den ve škole ! Nechci ho zranit, ne .. ach, ne, ale co bude dál ? Ale nedal jsem se vyvést z míry a pokračoval, až to pocítil. Pocítil tu rozkoš, která patří mezi nekrásnější okamžiky života. Už to nejde vzít zpátky, ale ... mám to po něm žádat taky ? Mám ho "ponížit" ? Ale mezi dalšími polibky, které jsem věnoval jeho sladkým rtům mě Frank začal hladit nebezpečně blízko mých kalhot. Tenhle kluk se za ne malu chvíli přesune do jiné etapy svého života a já po tom, jak mi do ucha zašeptal "Děkuji" dál nemohl.
FRANK
Gerard si mě najednou od sebe odtáhl. Ne surově, ale tak, ochranitelsky (
). Zadíval se mi hluboko do očí, až jsem myslel, že roztaju. Ta starost v jeho obličeji mi naháněla trochu strach. Chce to snad skončit ? Takhle mi dát naděje, že nejsem na tomhle světě zatracený, dát mi ten překrásný moment a teď ?...
GERARD
"Jsi si opravdu jistý, že tohle chceš ? Jseš si vědom, že tohle poznamená tvůj život ? Nemusíš." vypadlo ze mě a najednou jsem dostal strach. Strach, že uteče, lekne se a nechá mě tady trápit se. Ale on se jenom tak rozkošně usmál a řekl "Já jsem se asi zamiloval." Pozdě, přitlačil jsem ho na zeď a vdechoval vůni jeho pokožky, líbal kde jen to šlo ...
Líbal jsem ty jeho krásné velké oči, hebkou pokožku po celém obličeji, která voněla .. voněla nevinností .. Co to dělám ? Jakou má tento "vztah" budoucnost ?! Je to sakra můj student a já si to tady s ním rozdávám hned druhý den ve škole ! Nechci ho zranit, ne .. ach, ne, ale co bude dál ? Ale nedal jsem se vyvést z míry a pokračoval, až to pocítil. Pocítil tu rozkoš, která patří mezi nekrásnější okamžiky života. Už to nejde vzít zpátky, ale ... mám to po něm žádat taky ? Mám ho "ponížit" ? Ale mezi dalšími polibky, které jsem věnoval jeho sladkým rtům mě Frank začal hladit nebezpečně blízko mých kalhot. Tenhle kluk se za ne malu chvíli přesune do jiné etapy svého života a já po tom, jak mi do ucha zašeptal "Děkuji" dál nemohl.
FRANK
Gerard si mě najednou od sebe odtáhl. Ne surově, ale tak, ochranitelsky (
GERARD
"Jsi si opravdu jistý, že tohle chceš ? Jseš si vědom, že tohle poznamená tvůj život ? Nemusíš." vypadlo ze mě a najednou jsem dostal strach. Strach, že uteče, lekne se a nechá mě tady trápit se. Ale on se jenom tak rozkošně usmál a řekl "Já jsem se asi zamiloval." Pozdě, přitlačil jsem ho na zeď a vdechoval vůni jeho pokožky, líbal kde jen to šlo ...
GERARD
Bylo mi jasný, že to bude rychlovka, a taky že byla. Frank ležel na mojí skříňce naprosto zadýchanej, ale šťastnej. Dival se, jak jsem přešel ke stolu a začal skládat nějaký papíry. Až se trochu uklidnil, oblíkl si svoje šaty a začal se rozhlížet, aby našel i svou tašku...
"Měl jsem být na biologii..."
Asi ho vystrašilo, že kvůli mně nestihl hodinu. Popravdě, vylekalo by mě to taky. Ale já jsem přece učitel.
"Neboj, řeknu, žes mi pomáhal třeba stěhovat kabinet." A povzbudivě jsem se usmál.
Vypadalo to, že se uklidnil a udělal krok od dveří k mé postavě.
"Necháš si to doufám pro sebe?"
Jen se zasmál.
"Nechci přece, aby tě vyhodili."
No, to byla pravda. Chvilku jsem se zamyslel, jestli ho mám ještě před odchodem políbit. Ale on to udělal za mě...
Bylo mi jasný, že to bude rychlovka, a taky že byla. Frank ležel na mojí skříňce naprosto zadýchanej, ale šťastnej. Dival se, jak jsem přešel ke stolu a začal skládat nějaký papíry. Až se trochu uklidnil, oblíkl si svoje šaty a začal se rozhlížet, aby našel i svou tašku...
"Měl jsem být na biologii..."
Asi ho vystrašilo, že kvůli mně nestihl hodinu. Popravdě, vylekalo by mě to taky. Ale já jsem přece učitel.
"Neboj, řeknu, žes mi pomáhal třeba stěhovat kabinet." A povzbudivě jsem se usmál.
Vypadalo to, že se uklidnil a udělal krok od dveří k mé postavě.
"Necháš si to doufám pro sebe?"
Jen se zasmál.
"Nechci přece, aby tě vyhodili."
No, to byla pravda. Chvilku jsem se zamyslel, jestli ho mám ještě před odchodem políbit. Ale on to udělal za mě...
Přitiskl se na mě a jazykem mi zajel do pusy. Začal mě hladit pod tričkem a mě v tu chvíli došlo, že pokud toho rychle nenechá, dáme si druhý kolo.
Odtáhl jsem se. "Rádši už běž," zašeptal jsem mu do ucha.
Zatvářil se trochu zkalmaně. "Hm, dáš mi svoje číslo?" zeptal se mě a vypadal u toho jak mimino, co se ptá maminky, jestli si může vzít lízátko.
Naškrábal jsem svoje číslo na kus nějakýho papíru a podal jsem mu ho.
"Zavolám, ujistil mě a ještě než odešel, vlepil mi pusu na tvář."
Jakmile odešel, kecnul jsem na židli a opřel si čelo o chladnou desku stolu. Tak a teď jsem měl problém... velkej problém. Netušil jsem jak tohle můžu vyřešit, ale pomalu mi začínalo docházet, že se mi cesta zpátky zasypala zrovna v té chvíli, když jsem ho políbil poprvé.
Celej večer jsem seděl doma jak pako a čekal až zavolá. Konečně! zazvonil telefon a já se snažil zvednout ho tak rychle, že jsem si zakopl o vlastní kalhoty. Ježiši! Měl bych se už uklidnit... dyť je to jen... Frankie...
"Ge-Gerarde?" ozvalo se ze sluchátka.
"Jo, Franku?" Nádech, výdech... uklidni se Gerarde! Chováš se jak malá holka!
Byl jsem z něj hrozně nervózní, a pak mě napadlo... já mám strách?!?!?! Ale další úvahy přerušil Frankieho hlas.
"Nemohli bysme se teďka někdy sejít? Potřeboval bych to s tebou všechno probrat."
Hrklo ve mě.
"Jo klidně, tak za hoďku na starým baseballovým hřišti, jo?"
Odtáhl jsem se. "Rádši už běž," zašeptal jsem mu do ucha.
Zatvářil se trochu zkalmaně. "Hm, dáš mi svoje číslo?" zeptal se mě a vypadal u toho jak mimino, co se ptá maminky, jestli si může vzít lízátko.
Naškrábal jsem svoje číslo na kus nějakýho papíru a podal jsem mu ho.
"Zavolám, ujistil mě a ještě než odešel, vlepil mi pusu na tvář."
Jakmile odešel, kecnul jsem na židli a opřel si čelo o chladnou desku stolu. Tak a teď jsem měl problém... velkej problém. Netušil jsem jak tohle můžu vyřešit, ale pomalu mi začínalo docházet, že se mi cesta zpátky zasypala zrovna v té chvíli, když jsem ho políbil poprvé.
Celej večer jsem seděl doma jak pako a čekal až zavolá. Konečně! zazvonil telefon a já se snažil zvednout ho tak rychle, že jsem si zakopl o vlastní kalhoty. Ježiši! Měl bych se už uklidnit... dyť je to jen... Frankie...
"Ge-Gerarde?" ozvalo se ze sluchátka.
"Jo, Franku?" Nádech, výdech... uklidni se Gerarde! Chováš se jak malá holka!
Byl jsem z něj hrozně nervózní, a pak mě napadlo... já mám strách?!?!?! Ale další úvahy přerušil Frankieho hlas.
"Nemohli bysme se teďka někdy sejít? Potřeboval bych to s tebou všechno probrat."
Hrklo ve mě.
"Jo klidně, tak za hoďku na starým baseballovým hřišti, jo?"
,,Jo,ok...Ehm,těšim se.''souhlasil Frank.
,,Já taky.Tak zatim.'' rozloučil jsem se a položil telefon.Neuvěřitelný!Já se z něj klepu!Jen jsem slyšel jeho hlas a už se takhle třesu...Jenom doufám,že si Frank třeba neuvědomil,že to,co se stalo u mě v kabinetu bylo špatný.Jasně bylo to rychlý,moc rychlý.Hned druhý den ve škole,a já vojedu mýho studenta!Ale pravda je,že o něm neuvažuju jako o mém žákovi...
Byl jsem celkem nervózní z toho,co mi řekne.Hodil jsem něco na sebe a pomalu vyrazil.Je to přece jenom daleko,a když půjdu pomalu...
Dorazil jsem ke hřišti asi tak 20 minut předčasně.Frank tam ale už čekal.Neviděl mě přicházet,tak jsem ho chvíli pozoroval.Seděl na lavičce a zřejmě byl zahloubaný do prohlížení si svých bot.Vypadal tak...rozkošně.
Už jsem to nevydržel a vyšel na hřiště za ním.
,,Já taky.Tak zatim.'' rozloučil jsem se a položil telefon.Neuvěřitelný!Já se z něj klepu!Jen jsem slyšel jeho hlas a už se takhle třesu...Jenom doufám,že si Frank třeba neuvědomil,že to,co se stalo u mě v kabinetu bylo špatný.Jasně bylo to rychlý,moc rychlý.Hned druhý den ve škole,a já vojedu mýho studenta!Ale pravda je,že o něm neuvažuju jako o mém žákovi...
Byl jsem celkem nervózní z toho,co mi řekne.Hodil jsem něco na sebe a pomalu vyrazil.Je to přece jenom daleko,a když půjdu pomalu...
Dorazil jsem ke hřišti asi tak 20 minut předčasně.Frank tam ale už čekal.Neviděl mě přicházet,tak jsem ho chvíli pozoroval.Seděl na lavičce a zřejmě byl zahloubaný do prohlížení si svých bot.Vypadal tak...rozkošně.
Už jsem to nevydržel a vyšel na hřiště za ním.
Seděl tam tak...nevině a čučel na ty svý boty... byl jsem z něho unešenej už když jsem stál 20 metrů od něj! Jak on to dělá?
--- Všiml si mě ---
Vyskočil z lavičky a ... přešlapoval na místě, byl očividně dost nervozní, ale to nebyl sám! Nevěděl jsem co mu říct, dokud jsem nestál úplně u něho...
"Prosím, Gerarde, posad se...já... chci si s tebou o něčem promluvit!"
Sedl jsem si a bedlivě ho poslouchal...
Začal potichu něco mumlat...moc jsem mu zezačátku nerozumněl.... pak už to z něj šlo líp....
"... Gerarde, hele to co se stalo, ve škole...u tebe v kabinetě... bylo to špatný, už se to nesmí opakovat! Ty... jsi můj učitel, vyhodili by tě a...a jsem navíc kluk, prostě měl bys z toho hrozný problémy... já nechci aby jsi měl kvuli mě problémy, nestojím ti za to! Prostě bylo to krásný a nezapomenu na to... ale nesmí se to opakovat...!!!"
Uhýbal pohledem a snažil se mluvit co nejrychleji...zněl tak...smutně, zklamaně...poznal jsem, že nemyslí vážně to co mi říká...dávalo to jistej smysl...ale nechtěl aby se to už neopakovalo...chtěl mě teď a tady, chtěl se mě dotýkat, políbit mě....zopakovat si to co se mezi náma stalo!
"Prosím nelži mi....Franku, já vím že si to chceš zopakovat, vím že po mě toužíš stejně jako já po tobě, proč tohle říkáš???"
"Gerarde, pochop to...už tak se mi fšichni ve škole smějí...kdyby se to někdo dozvěděl, tebe vyhodí a mě si fšichni podaj...prosím pochop mě!!!"
Nevěděl jsem co říct....
"Promin Gerarde, ale prostě.... bylo by možná líp kdyby se to v tom kabinetě nestalo....!"
Vyhrkly mu slzy... Dořekl tuhle větu a rozplakal se jako malý děcko....
"Gerarde...už musím jít!"
Rozešel se svižnějším krokem ode mě a ani se neotočil...
"Franku, kurwa počkej!" - chytil jsem ho za předloktí...
"Já... myslel jsem na tebe celej tenhle zku**enej den, už poprvý když jsem tě uviděl jsi mě okouzlil, já...nechci aby to mezi náma takhle z ničeho nic "skončilo"...! Čeho se bojíš??"
Sklopil zrak a konečně se zastavil....
Bojím se.... že se zamiluju
--- Všiml si mě ---
Vyskočil z lavičky a ... přešlapoval na místě, byl očividně dost nervozní, ale to nebyl sám! Nevěděl jsem co mu říct, dokud jsem nestál úplně u něho...
"Prosím, Gerarde, posad se...já... chci si s tebou o něčem promluvit!"
Sedl jsem si a bedlivě ho poslouchal...
Začal potichu něco mumlat...moc jsem mu zezačátku nerozumněl.... pak už to z něj šlo líp....
"... Gerarde, hele to co se stalo, ve škole...u tebe v kabinetě... bylo to špatný, už se to nesmí opakovat! Ty... jsi můj učitel, vyhodili by tě a...a jsem navíc kluk, prostě měl bys z toho hrozný problémy... já nechci aby jsi měl kvuli mě problémy, nestojím ti za to! Prostě bylo to krásný a nezapomenu na to... ale nesmí se to opakovat...!!!"
Uhýbal pohledem a snažil se mluvit co nejrychleji...zněl tak...smutně, zklamaně...poznal jsem, že nemyslí vážně to co mi říká...dávalo to jistej smysl...ale nechtěl aby se to už neopakovalo...chtěl mě teď a tady, chtěl se mě dotýkat, políbit mě....zopakovat si to co se mezi náma stalo!
"Prosím nelži mi....Franku, já vím že si to chceš zopakovat, vím že po mě toužíš stejně jako já po tobě, proč tohle říkáš???"
"Gerarde, pochop to...už tak se mi fšichni ve škole smějí...kdyby se to někdo dozvěděl, tebe vyhodí a mě si fšichni podaj...prosím pochop mě!!!"
Nevěděl jsem co říct....
"Promin Gerarde, ale prostě.... bylo by možná líp kdyby se to v tom kabinetě nestalo....!"
Vyhrkly mu slzy... Dořekl tuhle větu a rozplakal se jako malý děcko....
"Gerarde...už musím jít!"
Rozešel se svižnějším krokem ode mě a ani se neotočil...
"Franku, kurwa počkej!" - chytil jsem ho za předloktí...
"Já... myslel jsem na tebe celej tenhle zku**enej den, už poprvý když jsem tě uviděl jsi mě okouzlil, já...nechci aby to mezi náma takhle z ničeho nic "skončilo"...! Čeho se bojíš??"
Sklopil zrak a konečně se zastavil....
Bojím se.... že se zamiluju
Díval jsem se na něj.Vypadal tak smutně
.Já už se toho nebál.Nebál jsem se toho,že se do něj zamiluju.Čím dál víc jsem cítil,že do toho padám a nemůžu se tomu ubránit.Já ho nenechám jít.Je mi jedno že budu mít problémy,jediné co chci,je být s Frankiem.
,,Frankie,když to budeme tajit,nikdo se to nedozví.A kdyby,prostě odejdu ze školy,ale budeme se dál stýkat.Nechci o tebe přijít...´´ Frank se pořád díval do země a zjevně nevěděl co říct.
,,Gerarde...sakra já nevím.Šel jsem sem s tím,že to skončím.Ale teď přijdeš ty a já...Já nevím co dělat...´´
,,Frankie,podívej se na mě.´´ Zdvihl hlavu a zadíval se na mě.Pak jsem ho políbil.Nečekal to,ale neuhl.
,,Vážně to s tebou nic nedělá?Podívej se mi do očí a řekni,že už se mnou v životě nechceš nic mít!´´ Místo odpovědi mě ale začal líbat.Líbali jsme se,tak procítěně,bylo to jiné než tam v kabinetu.Tohle bylo vyjádření lásky...
Najednou se Frank ode mě odtrhl a díval se mi kamsi přes rameno,v očích strach.Ohlídl jsem se,a tam stála mužská,spíš klučičí postava.Chvíli se dívala a pak odešla,se zlomyslným úsměvem na tváři.
,,Nebyl to...´´ nedořekl jsem.
,,Jo,to byl Matt.Ten hajzl co mě zmlátil tenkrát na chodbě.Viděl nás...´´
,,Frankie,když to budeme tajit,nikdo se to nedozví.A kdyby,prostě odejdu ze školy,ale budeme se dál stýkat.Nechci o tebe přijít...´´ Frank se pořád díval do země a zjevně nevěděl co říct.
,,Gerarde...sakra já nevím.Šel jsem sem s tím,že to skončím.Ale teď přijdeš ty a já...Já nevím co dělat...´´
,,Frankie,podívej se na mě.´´ Zdvihl hlavu a zadíval se na mě.Pak jsem ho políbil.Nečekal to,ale neuhl.
,,Vážně to s tebou nic nedělá?Podívej se mi do očí a řekni,že už se mnou v životě nechceš nic mít!´´ Místo odpovědi mě ale začal líbat.Líbali jsme se,tak procítěně,bylo to jiné než tam v kabinetu.Tohle bylo vyjádření lásky...
Najednou se Frank ode mě odtrhl a díval se mi kamsi přes rameno,v očích strach.Ohlídl jsem se,a tam stála mužská,spíš klučičí postava.Chvíli se dívala a pak odešla,se zlomyslným úsměvem na tváři.
,,Nebyl to...´´ nedořekl jsem.
,,Jo,to byl Matt.Ten hajzl co mě zmlátil tenkrát na chodbě.Viděl nás...´´
"Doprdele!" zaklel jsem. Tušil jsem, že tohle prostě musí někdy prasknout, ale že to bude tak brzo, to mě ani ve snu nenapadlo.
Podílval jsem se na Franka. Po tváři mu stekla slza.
"To ne!" zašeptal jsem a objal ho. Přitiskl se ke mě a zabořil mi svou hlavu do trička.
"To se určitě nějak vyřeší. Já... promluvím s ním. Určitě to nebude tak strašný jak to vypadá."
Odtáhl se a probodl mě zoufalým pohledem. I se zarudlýma očima mu to slušelo.
"A jak se to, prosímtě, vyřeší?!" rozkřikl se. "Já ti to povím. Ten kretén to všechno pěkně vyslepičí ve škole, tebe vyhodí a obviní ze zneužívání a mě budou nutit chodit ke cvokaři!"
"Dost! ... nech to na mě."
"Měl bych už jít domů. Je pozdě." Otočil se.
"Doprovodím tě, stejně bych chtěl vědět, kde bydlíš."
Nic na to neřekl, jen se zastavil a počkal, než ho dojdu. Chytil jsem ho za ruku. Potřeboval jsem cítit jeho blízkost a chtěl jsem, aby věděl, že v tom není sám.
Celou cestu jsme mlčeli. Asi po dvaceti minutách se zastavil na začátku jedné ulice. Byla naprosto stejná jako všechny ostatní kolem.
"Dál už nechoď, prosím," dodal když jsem se na něj udiveně koukl. "Naši přehlíží to, že jsem na kluky a já jim to nechci připomínat."
"Fajn," kývl jsem. Už už chtěl odejít, ale ještě jsem si ho přitáhl a poíbil.
"Neboj, to zvládneme... spolu..." zašeptal jsem mu ještě, než se otočil a schlíple odešel.
Díval jsem se, do kterého domu to vlastně jse. Hm, pátý nebo šestý ode mě.
---------------
Ráno jsem si schválně přivstal, abych mohl Matta odchytit ještě před školou, ale nikde kolem školy jsem ho nemohl najít.
Řekl jsem si teda, že půjdu k sobě, ale on už stál poblíž mýho kabinetu.
"Mám pro vás takovej návrh," začal dřív, než jsem stačil otevřít pusu.
Otevřel jsem dveře a pustil jsem ho dovnitř. Sám pokračoval.
"To, co jsem včera viděl bych nikomu nemusel říct, ale nesmím vyletět ze školy."
Vyvalil jsem oči. "Nemyslel jsem si, že seš tak chytrej... A jak to mám asi udělat?"
"To už je vaše věc. Jestli ale vyletím, všechno praskne, jasný?"
"OK, platí."
"Ne, neplatí. Tohle jsou moje podmínky, ale jestli mě naserete..."
"Jo, jo, vím, všechno praskne."
"Fajn, nashle," a odešel.
Tak na tohle se musím posadit. Divil jsem se, jak to šlo hladce. Teď už jenom zajistit, aby nám náš milý Mattíček nevyletěl ze školy kvůli jeho neustálým průšvihům.
Na Franka jsem si počkal po škole. Kývl jsem na něj, ať zajde za roh a po chvíli jsem se tam dostal i já.
Úzkostlivě se na mě podíval. Usmál jsem se.
"Všechno je v pohodě!" začal jsem...
Podílval jsem se na Franka. Po tváři mu stekla slza.
"To ne!" zašeptal jsem a objal ho. Přitiskl se ke mě a zabořil mi svou hlavu do trička.
"To se určitě nějak vyřeší. Já... promluvím s ním. Určitě to nebude tak strašný jak to vypadá."
Odtáhl se a probodl mě zoufalým pohledem. I se zarudlýma očima mu to slušelo.
"A jak se to, prosímtě, vyřeší?!" rozkřikl se. "Já ti to povím. Ten kretén to všechno pěkně vyslepičí ve škole, tebe vyhodí a obviní ze zneužívání a mě budou nutit chodit ke cvokaři!"
"Dost! ... nech to na mě."
"Měl bych už jít domů. Je pozdě." Otočil se.
"Doprovodím tě, stejně bych chtěl vědět, kde bydlíš."
Nic na to neřekl, jen se zastavil a počkal, než ho dojdu. Chytil jsem ho za ruku. Potřeboval jsem cítit jeho blízkost a chtěl jsem, aby věděl, že v tom není sám.
Celou cestu jsme mlčeli. Asi po dvaceti minutách se zastavil na začátku jedné ulice. Byla naprosto stejná jako všechny ostatní kolem.
"Dál už nechoď, prosím," dodal když jsem se na něj udiveně koukl. "Naši přehlíží to, že jsem na kluky a já jim to nechci připomínat."
"Fajn," kývl jsem. Už už chtěl odejít, ale ještě jsem si ho přitáhl a poíbil.
"Neboj, to zvládneme... spolu..." zašeptal jsem mu ještě, než se otočil a schlíple odešel.
Díval jsem se, do kterého domu to vlastně jse. Hm, pátý nebo šestý ode mě.
---------------
Ráno jsem si schválně přivstal, abych mohl Matta odchytit ještě před školou, ale nikde kolem školy jsem ho nemohl najít.
Řekl jsem si teda, že půjdu k sobě, ale on už stál poblíž mýho kabinetu.
"Mám pro vás takovej návrh," začal dřív, než jsem stačil otevřít pusu.
Otevřel jsem dveře a pustil jsem ho dovnitř. Sám pokračoval.
"To, co jsem včera viděl bych nikomu nemusel říct, ale nesmím vyletět ze školy."
Vyvalil jsem oči. "Nemyslel jsem si, že seš tak chytrej... A jak to mám asi udělat?"
"To už je vaše věc. Jestli ale vyletím, všechno praskne, jasný?"
"OK, platí."
"Ne, neplatí. Tohle jsou moje podmínky, ale jestli mě naserete..."
"Jo, jo, vím, všechno praskne."
"Fajn, nashle," a odešel.
Tak na tohle se musím posadit. Divil jsem se, jak to šlo hladce. Teď už jenom zajistit, aby nám náš milý Mattíček nevyletěl ze školy kvůli jeho neustálým průšvihům.
Na Franka jsem si počkal po škole. Kývl jsem na něj, ať zajde za roh a po chvíli jsem se tam dostal i já.
Úzkostlivě se na mě podíval. Usmál jsem se.
"Všechno je v pohodě!" začal jsem...
Frank zase po dlouhé době vypadal šťastnej a mně došlo, jak to uděláme. On přece za pár měsíců dodělá školu, a pak každýmu může bejt jedno, co spolu děláme.
"Franku....co plánuješ dělat po škole?"
Tak tohle určitě nečekal. Ale je lepší rozhovor o budoucnosti než vášnivý polibky na školním dvoře.
"Já nevím.....nechci nikam pryč, chci dělat tady, v Jersey, i když to bude těžký, ale nechci pryč...zaúkoloval tě poradce?"
Zas ten jeho úšklebek,miluju to.
"Ne, jen....Franku, já vím, že je to brzo, ale myslel jsem....chtěl bych, že by ses třeba mohhl nastěhovat ke mně, když tu skončíš..."
(když už telenovela, tak pořádná)
Frank se na mně podíval s nadějí v očích. si nečekal, že to myslím AŽ TAK vážně.
Chtěl jsem mu toho ještě tolik říct, že to bude trvat už jen pár měsíců a pak už se nebudem muset skrývat. Že to musíme vydržet...a že....že ho miluju. Ale on mně jen objal a nic neříkal.....
"Franku....co plánuješ dělat po škole?"
Tak tohle určitě nečekal. Ale je lepší rozhovor o budoucnosti než vášnivý polibky na školním dvoře.
"Já nevím.....nechci nikam pryč, chci dělat tady, v Jersey, i když to bude těžký, ale nechci pryč...zaúkoloval tě poradce?"
Zas ten jeho úšklebek,miluju to.
"Ne, jen....Franku, já vím, že je to brzo, ale myslel jsem....chtěl bych, že by ses třeba mohhl nastěhovat ke mně, když tu skončíš..."
(když už telenovela, tak pořádná)
Frank se na mně podíval s nadějí v očích. si nečekal, že to myslím AŽ TAK vážně.
Chtěl jsem mu toho ještě tolik říct, že to bude trvat už jen pár měsíců a pak už se nebudem muset skrývat. Že to musíme vydržet...a že....že ho miluju. Ale on mně jen objal a nic neříkal.....
Jakmile malinko povolil svůj "štastnej" stisk... prolítl mi rty okolo ucha a pošeptal mi do něj ať příjdu zase večer na baseballový hřiště... jen trošku později...třeba v 10.... aby nás zase někdo neviděl...políbil mě na ušní lalůček...(nenápadně aby nás někdo neviděl)....a pomalu si vykročil směrem ke svýmu domu....
Celou cestu jsem o tom přemýšel.... něvěděl jsem co mu večer řeknu a co řekne naopak on mě...co když se mnou nebude chtít bydlet? Co když.... rači bude žít někde pod mostem, co když na něj prostě moc spěchám? Asi bych měl malinko přibrzdit...
Celou cestu jsem o tom přemýšel.... něvěděl jsem co mu večer řeknu a co řekne naopak on mě...co když se mnou nebude chtít bydlet? Co když.... rači bude žít někde pod mostem, co když na něj prostě moc spěchám? Asi bych měl malinko přibrzdit...
Neco pro chlapce, potkejte divky z oblasti; http://girlssnapshots.com