close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
. I am not afraid to keep on living, I am not afraid to walk this world alone !

Frerard-za dob fóra Waycest 1

23. ledna 2008 v 17:19 | Členové fóra Waycest |  Fanfictions
Toto jsme s dalšíma úchylama sepsali... Je hodně lidí, kteří to považují za hroznou nechutnost, někomu se to zase líbí, někoho to nezajímá... Je Vaše věc, jaký názor na to máte Vy, ale my to protě milujeme... Jo a ještě na závěr: Psali jsme to celkem dlouho, takže je to tak trošičku delší *JOKINGLY* :D
Frerard
Frank and Gerard story
Jak Gerard potkal Franka
Gerard seděl u novin a hledal práci, za 2 dny mu vyprší nájem a on se musí vrátit do Jersey. Problém byl ovšem v tom, že mu máma řekla, že až dodělá školu, bude si na sebe muset vydělávat sám. Jenže teď je o práci nouze. Už několik měsíců prohledává noviny a nic. Copak může bejt jako umělec na volný noze???
V tom ho praštil do očí inzerát. Prý Katolická základka v Belleville hledá schopného učitele na výtvarnou výchovu.
On a učitel? Na to by nikdy nepomyslel. Ale bylo to první zaměstnání, které připadalo v úvahu. A navíc, mohl by bejt vlastně doma. Každopádně to zkusí.
Na druhej den zajel do Belleville a hned ráno to zkusil u ředitele. Ten si vyžádal jeho papíry ze školy a řekl mu, že může ihned nastoupit. Nikdy by nečekal, že to půjde tak rychle, ale učitelů je v dnešní době málo, tak co.
Hned si ho vzal do parády starý pan učitel. Byl to takovej malej cholerickej dědula, ale vcelku sympatickej. Ukaázal mu kabinet, učebnu, pak i jídelnu a sborovnu, a pak, že mu ukáže i žáky. Dnes odpoledne měl dvouhodinovku výtvarky poslední ročník.
Do té doby se Gerard mohl toulat po škole a všechno si to tam prohlédnout. Byla to malá škola, u nějakého kostela, plná docela milých lidí. S nikým z nich, ale stydlivka Gee nepromluvil jediné slovo. Bylo sice hodně holčin kolem 16, co se mu celý den pletly pod nohy, ale on je ani nepozdravil. Byl teď jedinej mladej učitel na škole, a tak není divu, že by ho ty holky chtěly...
Konečně se dostal s panem učitelem do učebny na tu slibovanou dvouhodinovku. Měl rozklepaná kolena a upřímně si přál, aby se stalo něco, co by tu hodinu zrušilo. Samozřejmě, nestalo se vůbec nic. Studenti se začali trousit do učebny a učitel jim stavěl zátiší, které budou kreslit. Gerardovi ani nepřišlo divný, že dívčí část třídy tráví ve třídě valnou většinu přestávky. Teď by si docala dal pivo. Ale to samozřejmě nešlo...
CRRRRRRRRRRR
Ve třídě už by měli být všichni a Gee z povzdálí sledoval, jak učitel děckám (vlastně už docela odrostlým teenagerům) vysvětluje, co se dnes bude dělat. Za několik minut se otevřely dveře...
"Omluvte mě, pane učiteli, já jsem se zdržel na obědě..."
"Áh, Iero, zase pozdě, no nic, najděte si volnej stojan a papír, budem kreslit zátiší."
Milýmu klukovi ve dveřích nikdo nevěnoval pozornost. Teda nikdo až na Gerarda....
Gerarda zaujal.Nemohl z něho spustit oči. Dotyčný Iero se přesunul svižným krokem ze dveří k zadnímu volnému sotjanu.Několik dětí se zasmálo.Gerard ho pořád hypnotizoval a on si toho všiml.Dokonce se jednou usmál.
"Ehm..pane Wayi..vnímáte?"
"Ehm..co cože?Prominte trochu jsem se zamyslel.."
"Ok..takže vás tu nechám,jen chodte kolem žáků a kontrolujte,jste přece umělec ne?Tak..dofuám že to zvládnete..nashledanou.."
"Jo..ok..nashle..a děkuju.."
Chlápek vyšel ze třídy a zavřel za sebou dveře.Gerard se posadil na okraj stolu a spustil:"Takže..dobrý den..jsem vás nový učitel výtvarky..jmenuji se Gerard Way a doufám že si na sebe zvyknem..Tak se dejte do práce..." dořekl a na znamení spokojeně tleskl a sedl si na židli.Rozhlížel se po třídě,kdo jak vypadá,jaké tu jsou typy lidí.Zastavil se pohledem na oném Ierovi,který se zapálením kreslil zadané zátiší.Pohled mu tikal z předmětu na výkres.A zase na zpět.Gerardovi se ten kluk líbil.Proto se nervozne poposunul a posedl si.
Rozhodl se kouknout, co tam ten Iero tak zuřivě tvoří, vstal a šel jsem pomalu jeho směrem. Když ho mladý student spatřil, stoupl si před své ''dílo'' a říkal mu ,,Ne nedívejte se, je to hrozný já to vůbec neumim!'' Všichni se rozesmáli a jeden kluk na něj křikl ,,Franku tak ukaž mu to svoje homo-dílko!'' a začal se šíleně smát a k němu se přidali ostatní,Gerard dělal, že to neslyší, ale bylo mu ho moc líto. Takže Frank, tenhle Frank teď jen sklopil hlavu k zemi a popošel kousek dál, aby si mohl obraz prohlédnout.
Ten jeho výtvor se mu líbil. Mělo to v sobě něco zvláštního. Trocha deprese, beznaděj - rozhodně nic vselého. Všechno v tmavých barvách. Na nějaké výtvarné soutěži by to rozhodně nezabodovalo, ale tohle byl prostě Gerardův styl. Vím, že každý má svůj vlastní způsob, jak vyjádřit svoje pocity, a tohle je ten můj. Doslova ke mě mluvil nebo spíš křičel,pomyslel si.
Iero na profesora napjatě koukal, a tak se na něj povzbudivě usmál.
"Je to dobrý. Možná bych tuhle linii trochu protáhl a tohle bych zvětšil, ale jinak ji tu to vystihl přesně." Rukou naznačoval na plátno a ten Frank na něj jen třeštil oči. Pak se zamračil a už mu nevěnoval jediný pohled. Škoda, měl docela pěkný oči...
Gerard postupně obešel pár dalších lidí, ale pořád sledoval Franka, jak zuřivě roztírá černou barvu po plátně.
Po skončení hodiny - skoro si nevšiml, jak to šlo hladce - si pro něj přišel ten stařík a doprovodil ho až k jeho VLASTNÍMU kabinetu. Tam na něj čekal Iero. Ruce založený, poklepával ji jednou nohou a ve tváři měl nasraně-odhodlaný výraz.
Gerard otevřel dveře a kývnutím ho poslal dovnitř a staříkovi zabouchl dveře přímo před nosem.
"Potřebuješ něco?" snažil se, aby to znělo relativně optimisticky.
"Ne, nepotřebuju vůbec nic. Myslel jsem si, že nebudete stejnej jako ostatní hm...učitelé na týhle škole, ale asi jsem se zase spletl."
Nechápavě na něj koukal. Nevěděl, co mu na to má odpovědět, a tak celkem logicky mlčel.
"Vím, že ten obraz byl hroznej, ale nepotřebuju váš soucit jen proto, že mi ostatní nadávaj do buzen a tak-" najednou se zrazil, asi řekl víc, než chtěl.
"Mě se to ale vážně líbilo," řekl Gerard s naprostým klidem ostříleného kantora (ovšem tik v oku zatím ještě neměl... ale to příjde ) "a je mi úplně jedno do koho všeho ti ostatní nadávají. Alespoň víš, co si máš myslet o jejich IQ." Bože, takhle chytrou větu sem snad nikdy v životě neřek - ta škola mi už začíná lízt na mozek... asi bych měl dát výpověď, zakroutil pro sebe hlavou.
"Takže se vám ta čmáranice vážně líbila?" zeptal se užasle a tvářil se u toho fakt roztomile.
"A řekl jsem snad něco jinýho?"
"no jako já jen že..že..no to je fuk tak já jdu..a dík. a omlouvám se že jsem rušil.."
"to je v pohodě..."řekl mu s klidem i když pomalu ale jistě se v jeho blízkosti začal cítit..ehm..úzce."A Franku?"zastavil jsem ho ještě u dveří,když odcházel.
"No?"otočil se Iero.
"Kašli na ty tupce,nadávají protože sou sami ubozí..fakt na ně kašli,já si tohe taky zažil.."
"Hm..dík..budu se snažit už jsem si zvykl.." odpověděl a na tváři se mu objevil úsměv.Takový vděčný,nádherný usmev.
"Nashle Franku.."( )
,,Ehm ne to ne já jen no...ehm tak díky no...'' řekl celkem udiveně...pak se znovu podíval na Gerarda. CRRRRRRR ,, Eh tak nashle pane profesore...'' ...
,,Ahoj ...eh jak že se to jmenuješ?'' Zarazil se s rukou na klice
,, Iero...Frank.'' otevřel dveře a odešel..
,,Tak ahoj Frankie'' řekl si už sám pro sebe.

Druhý den se Gerard ve škole už relativně dobře vyznal a tak bez problému našel svůj kabinet i třídu. Vyučování měl až od 3. hodiny tak se ve volnu opět procházel jen tak po chodbách školy. Když tu najednou na konci chodby u záchodů uviděl skupinku lidí a slyšel odtamtud křik. Zrychlil krok a šel se tam podívat. Když ho studenti zpatřili tak se začali jakože nic vytrácet a couvat mu z cesty. Rozprostřel se mu opravdu děsivý výjev. Jeden veliký kluk, očividně hráč školního ragby, podel dresu, ležel na zemi na nějaké osobě a drtil mu pěstím obličej, při tom na něj řval spoustu ošklivých nadávek. Okamžitě zakročil a začal na dlouhána křičet ať ho nechá...v tu ránu k dlouhánovi přistoupil nějaký jeho kámoš a se slovy ,,Hej Matte nech ho radši mizime než nás ten novej dotáhne k říďovi...'' ho odtáhnul pryč z jeho oběti. Tím se Gerardovi odkryl výhled na Franka se zkrvaveným obličejem a pěkně natékajícím monoklem. ,,Ehm Matte...?'' pronesl váhavě...fakt teprve začínal nevěděl, co se v těchto situacích říka ,,...Proč si to udělal?''...pomáhal při tom Frankovi na nohy...ten ho ale jen odstrčil a zvedl se sám.
,, Chm tak to vám rád řeknu profsore...páč mi tenhle teplouš koukal na ptáka na hajzlu...a to pochopte si nenechám líbit!!''
,,To není pravda!'' vykřiknul Frank, ale zklidil jen posměch. Bylo mu Iera fakt líto. ,,Jděte všichni do třídy...ale honem.''řekl jim. Frank se otočil směr třida, ale Gerard ho chytnul za paži.
,, Počkej...pojď se mnou do kabinetu...mám tam lékarničku ošetřím ti to...''
,, Ne to je dobrý ...sem zvyklej...'' řekl.
,,Tohle fakt dobrý není...ještě se ti to zanítí pojd a to bez odmlouvání.''
,,Uhm tak jo no...'' řekl Frankie rezignovaně....
((Pár dalších týdnů se Gerard vždycky těšil jen na tu hodinu s posledníma ročníkama. Na hodinu s Frankem. Pokaždé se snažil zachytit jeho krásnej úsměv a taky mu ho náležitě oplatit.
Přišel za ním do kabinetu.
"Neříkal jste náhodou někdy, že vám na střední dělali to samý co mě?" zatvářil se rajcovně a sedl si na stůl. Pěkně voněl.
"No to jsem říkal," odpověděl profesor opatrně. Tušil k čemu se schyluje a svědomí mu začalo ťukat na šedou kůru mozkovou - přece si nemůže začít něco se studentem! Ale ten student je Frank, odpovědělo mu něco jiného z něho, co se rozkládalo o trochu níž.
"A jak jste to řešil vy?" naklonil se ke mně.
Tak tohle už nevydržel a vrhl se na něj. Položil ho na svůj stůl a zalehl ho vlastní vahou.
"Tohle bych neměl," zašeptal ještě, ale už věděl, že zvítězila ta dolní část a něžně ho začal líbat. ))
Docoural se k němu do kabinetu a sedl si na židli... koukal na něj jak hledá něco v lékárničce.... slušelo mu to i s rozbitým ksichtem.... zase bych se měl začít krotit - vždyť je to můj student, říkal si dokolečka.
Našel nějakou desinfekci a chtěl Frankovi rány trošku ošetřit....
"Dobrý zvládnu to sám, nejste moje matka....!!!"
"Dobře promin... nechám tě!"
Sedl si za svůj stůl a chvilku na něj koukal....
"Proč na mě tak koukáte??? Aha, vím na co myslíte.... přemýšlíte jestli je to pravda co řekl Matt... jestli je pravda že jsem buzna....??? Nebo se mýlím???"
"Možná se mýlíš, sám nevím... jen se divím.... proč mi nevěříš.... snažím se ti pomoct... já nejdu proti tobě.... chci....ti to tu ulehčit...!!!"
"To je sice moc krásný.... ale já jsem prostě buzna a lehký to nebudu mít ani s vaší pomocí...."
"Nemůžem si tykat???? já jsem Gerard...."
"Když jinak nedáš.....Frank!!"
Podal mi ruku....měl hezky pevnej stisk....
"Ještě malinko krvácíš..... můžu???"

Frank mu podal ubrousek a on mu začal otírat obočí....má tak jemný ruce.... on mi asi fakt chce pomoct… Myslím že má na buzíky trošku jinej názor jako fšichni ostatní, létalo Frankovi hlavou.
"Můžu se Vás...Tě na něco zeptat???"
"...jasně, mluv"
"Tobě to nepřipadne divný že jsem .... na kluky???"
"Víš.... měl jsem na střední podobnej problém.... Měl jsem to stejně těžký jako ty..."
Přiblížil se k Frankovi a znovu mu utřel krvavej obličej....Udělal to mnohem něžněji jako předtím.... Frank cítil jeho teplé ruce na své tváři....tohle nebylo utření krve....on ho pohladil....

Frank měl takový pocit že se něco stane.Sakra ale vzdyt je to učitel!Měl pořád ruku na jeho tváři.Sesedl si ke stolu a přinutil ho aby si stoupl taky.Stáli necelých 5 cm od sebe.Gerard pomalu přejížděl z Frankových lícních kostí přes rty,kde se zastavil a jemně po nich přejel.Pak se naklonil a políbil ho.Druhou rukou mu prohraboval vlasy.Ze začátku jejich polibek byl jen jako,ale pak se prohloubil.Jejich jazyky se proplétaly a oba si mysleli, že se jim to jen zdá.

V Gerardově hlavě probíhal souboj:
Sakra já ho políbil.Svého žáka.Tohle bude průser,průser,průser..!!Líbilo se mi to kurva hodně,ale tohle..sakra já nemůžu!Odrthnu se a o krok postoupím, jo...
"Franku..radši..radši běž..běž..nebo..tohle já nemůžu!Promin!"řekl mu a projel si rukou vlasy.
"Já vím..ale.."řekl mu na to Frank a přiblížil se nebezpečně blízko.Stáli tak,že Gerard byl zády opřený o stůl,takže nemohl utéct..ale chtěl vlastně utéct?
"Tohle nedopadne dobře.."řekl jen rychle polohlasem předtím,než jsem si Franka znovu přitáhl
Celkem drsně ho přilačil k protější stěně, ale jemu se to líbilo. Rukou mu zajel pod tričko a začal ho hladit po zádech.
…Ježiši, jestli se rychle něco nestane, tak přefiknu vlastního studenta ve vlastním kabinetu (byla by to katastrofa pac v cizim kabinetu by to bylo stopro lepší)!!!
Tváří se u toho tak strašně nevinně... a mě to tak strašně vzrušuje...
Někdo zaklepal na dveře. Gerard od něj odskočil, až zarachotil jeho pásek na kterým právě měl svou ruku. Sroloval to přes stůl a dopadl přesně na svou židli.
Než na něj stačila přijít myšlenka, že by mohl být kaskadér, když mu to s tím hasičem nevyšlo, vstoupila (taková malá husa, co mu to všechno zkazila) jedna z holek co učil. Něco žvatlala a podávala mu výkres s nějakou nehoráznou patlaninou.
Neměl sebemenší ponětí, o čem to sakra mele, a tak si ten papír vzal, všechno jí odkejval a řekl, ať příjde zítra.
Když odcházela mrknul na Franka, kterej stál u zdi jako socha, rudej až za ušima a s vyplašeným výrazem ve tváři.
Nadechl se, aby něco řekl, ale Frank ho přerušil.
"Měl bych jít... radši... dám ti vědět..."
Sakra! Tak to posral!
"Frankie..." otočil se, "počkej, prosím."
Na poslední slovo dal důraz a on se mu konečně zase podíval zpříma do očí.


Koukal na něj těma jeho krásnýma očima a Gerard ho zase chtěl.... chtěl pokračovat v tom co jim přerušila ta malá husa...Přibližoval se k němu a on couval... bál se, Gerard viděl strach v jeho očích, viděl jak se bojí toho že může někdo přijít, viděl to.... jak se bojí jeho!!!!!

Teď pro změnu probíhal nekonečný souboj ve Frankově hlavě:
Je stále blíž u mě, kurwa! co mám dělat???? jak mám potlačit tu "chut" co na něj mám.... na tohle fakt seru.... jestli zůstanu stát, tak se mě dotkne a políbí a ..... couvám.... mnooo moc mi to nepomohlo, zed za mnou očividně couvat nechtěla, takže jsem měl rychle po "plánu" se od Gerarda držet dál....
Gepard h o přišpendlil kolenem ke stěně a ruce položil blízko k jeho ramenům....
Tak a Frank měl smůlu.... musel by ho kopnout do **** aby se dostal z jeho "pasti" .... Ale kua na co to myslim... dyt ho chci stejně jako on mě!!!! Tak a ted už nemůžu zpátky... už jsem ho políbil, už nejde říct ne....
Jejich jazyky si spolu pohravaly a Frank cítil jak profesora vzrušuje....líbal ho stále intenzivněji a tiše mu vzdychal do úst.... Frank už absolutně povolil a nechal se unášet jeho polibky, doteky....
Natáhl se po dveřích a otočil klíčkem se slovy...."Tak, a už nás nikdo nebude rušit!!! "
Frank byl v sedmém nebi....byl tak něžný a přitom důkladný.... prostě úžasnej....
…Ohhh můj bože...takový vzrušení jsem ještě nikdy nepocítil, holky me nebrali a s klukem jsem ještě nic nezažil... Gerard mu najednou sundal triko a začal ho hladit po hrudi a najednou mu políbil bradavku. …Kurva Kurva Kurva!! Ten chlap mě dostává!… Neohrabaně ho začal hladit po zádech. Gerard od něho kousek odstoupil a sundal si triko...ooo můj bože!!!...Líbali se a hladili...bylo to krásné...najednou pan profe-ehm Gerard zajel jeho rukou k Frankovu podbřišku a pak níž a níž...a on najednou cítil jak se mu dobývá do kalhot. On to fakt myslí vážně..uuuh! Když mu sundal kalhoty ucítil Frank jeho ruku na svém ****** …kurva to mi dostlo tak že jsem se málem udělal jen z toho dotyku! uuuh...nervozně se na něj podíval, Gerard ho probodával chtivým pohledem ,,A-a-ale já ještě nikdy s klukem...to ehm...ani s holkou no...víte-ehm víš?!''
,, Neboj bude to hezký...'' zašeptal mu do ucha a začal pohybovat svou rukou v jeho trenkách....
Začal mu líbat a sát bradavky. Krásně vzdychal a hladil mě přitom ve vlasech. Víc mu nedovolil. Chtěl si ho vychutnat jak to jen půjde... zákazané ovoce má něco do sebe:)

"Víc... Gerarde," škemral a on mu rád vyhověl. Něžně přejel zuby jeho ušní lalůček, a pak si k němu kleknul.
Jazykem obroužil jeho žalud a prsty ho jemně hladil v tříslech.
Dál tento příběh sestává z výpisů z deníků obou hrdinů a různých svěděctví (ať už lidí nebo medvěda)

FRANK
Klekl si ke mě a já už tušil, co to na mě chystá. Nikdy jsem s žádný klukem nic neměl. Nejspíš jsem prostě měl strach, že se to dozví moje okolí.
Když mě začal kouřit, bylo to prostě úažsný. Nejdřív si se mnou jen tak hrál, ale potom už jsem o sobě nejspíš ani moc nevěděl.
Cítil jsem, že už hodně brzo budu. "Gee..."
Ještě zrychlil. Musel jsem se pevně chytit vedle stojící skříně nebo co to bylo.

MALÝ IERO
Začal hezky pomalu a já věděl, že tohle moc dlouho nevydržím. Ale .. co to vlastně dělám ? Vždyť tohoto chlapa vůbec neznám. Ale cítil jsem, že tohle není jen tak někdo. Co když se to někdo dozví ? Co když si užije a odkopne mě jako prašivého psa, jak to měli ve zvyku ostatní ... nemohl jsem všechny tyhle myšlenky strávit, ale tahle chvíle, je všechny zahnala do kouta. Gerard mě pomalu líbal od temena, přes moje zavřené oči, nos a zastavil se u rtech ... Cítil jsem ten proud, ten krásný pocit, torchu jsem cukl když to přišlo. Gerard se na mě vítězoslavně usmál a pak mě začal líbat tak něžně, pomalu, krásně ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama