close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
. I am not afraid to keep on living, I am not afraid to walk this world alone !

Náhrobek

3. června 2007 v 13:55 |  Děsivé příběhy
Toto je myšlenka mého kámoše, taky napsal, ale částečně je to i moje práce.
Náhrobek
,,Počkej, Petře, když už ses po tolika letech stavil, tak přece, hned tak nějak neodejdeš,'' řekl Jan svému kamarádovi ze střední školy, kterého neviděl už přes šedesát let. ,,Naleju ti ještě tošku toho vína, přece nespěcháš.''
Jan se zvedl, aby donesl láhev, kterou dostal od své ženy k pětapadesátým narozeninám, těsně předtím než umřela.
,,Co ty tady tak pozdě večer?'' otočil se k Petrovi a pak pokračoval: ,,Zrovna jsem na tebe myslel. Vzpomněl jsem si na tebe, když jsem procházel staré fotky. No snad nezačne ještě i pršet," povzdechl si stařec při pohledu z okna, "kdyby začalo, tak u mě můžeš přespat. Nejsem přece tak nezodpovědný, abych tě poslal pěšky na nádraží v dešti. Vida, už prší,"Jan střelil po příteli úsměvem. Byl rád, že nebude v domě sám. Seděli u vína a vzpomínali na léta na střední škole.
"No nevím, Petře, možná si pak o mě nebudeš myslet moc dobrého. Já jsem to nevyprávěl ani našim dětem," vykrucoval se Jan z odpovědi na Petrovu otázku, jak se vlastně ocitl v místě tak vzdáleném rodnému městu. I když i na střední školu Jan dojížděl dost daleko, tak na víkendy jezdil někam na Moravu.
"Tak dobře, Petře, povím ti to," rozhodl se konečně Jan "ale nevím, co si pak budeš myslet. Řeknu, ti to tak, jak to vím já, protože u něčeho jsem osobně byl a něco mi vyprávěl můj kamarád. Jmenoval se Tomáš, já vím, nikdy jsem ti o něm neříkal, ale to bych ti tento příběh musel vyprávět už dávno," pohlédl na Petra a v očích se mu zaleskl strach mísený s odhodláním, nadechl se a pokračoval:
"Tenhle příběh se odehrává v malém městě, Uherském Ostrohu. Já a parta mých kamarádů jsme právě dokončili základní školu a vraceli jsme se z rozlučkového mejdanu, který se konal v nočním klubu Caesar.
,,Půjde se přes hřbitov,'' navrhl Tomáš, který už měl trochu připito. Po menších protestech jsme všichni souhlasili.
,,Tak já jdu s Magdou, a ty Honzo jdi se Zuzkou,'' řekl Tomáš a vzal Magdu kolem pasu. Ona se tehdy Tomášovi strašně líbila a protože byli docela dost napití, tak se ta atmosféra uvolnila a chtěli spolu být sami.
,,Jasně..tak si to tam užijte,'' řekl jsem jim posměšně,
,,a teď… '' přitáhl jsem si Zuzku k sobě a dlouze ji políbil. Zuzka byla krásná už na základce, Petře. Škoda, že jsi ji znal tak málo. Mezitím přišli Tomáš s Magdou na židovskou část hřbitova, posadili se tam na lavičku a probírali tu párty…
Tomáš sebou trhl a celý propocený se probudil. Myslel, že je to jen opice, ale.. mýlil se, bylo to něco co se stalo večer na hřbitově. Co?To nikdo neví. Nepamatoval se. Já jsem si dlouho myslel, že mi to jenom nechtěl říct. Jako každý den sešel dolů do koupelny, aby se upravil. Opláchl si obličej a podíval se do zrcadla. V ten moment se mu zatočil celý svět. Místo sebe uviděl úplně cizího chlapa, který vypadal jako by vylezl z nějaké skládky. Otočil se, ale nikdo tam nestál, když se pak podíval do zrcadla, uviděl zase sám sebe. Neměl tolik pít. Oblékl se vyrazil na sraz k lavičce, kde jsme se jako parta scházeli.
Celý den se snažil chovat normálně, jenže mu to nějak nešlo. Byl nervózní a připadalo mu jako by ten den nikdy neměl skončit.
,,Půjdu už domů," zašeptal a na otatní se ani nepodíval.
,,Já bych přece jenom taky šla,'' ozvala se hlasitě Magda s menším ,,ehmm". Tomáš k ní pozvedl oči a přikývl na znamení, že pochopil a že se omlouvá, ale že nechce aby s ním šla.
,,Tak my asi taky půjdeme, co bychom tu bez vás dělali,'' řekl jsem.
,,Tak ahoj," ozvalo se ještě jednou z dálky. Svěřil se mi, že se bál nám vykládat, co viděl ráno, myslel si, že se mu vysmějem. Měl strach. Mezitím jak si vykládal v duchu sám se sebou se octl na nájezdu.
,,Pane Bože,'' zakřičel. Nevěděl, co se dělo, bylo rozsvíceno. Jeho matka ani otec nebyli tu noc doma. Myslel si,že se možná pro něco vrátil bratr, který spal u kamaráda. Ani jedno však nebylo pravda.Pomalu vešel dovnitř. Opatrně a zlehka otevřel vchodové dveře. ,,Haló!'' potichoučku s roztřepaným hlasem volal po domě. Věšel do kuchyně. ,,Haló," zavolal ještě jednou a porozhlédl se, ,,je tu někdo?'' Nikdo ani nic se neozvalo. Přešel tedy potichoučku do obývacího pokoje, kde našel Magdu, která tam podřimovala. Vytřeštil oči,ale strašně se mu ulevilo. Tak toto by ho nenapadlo.
,,Uff,'' oddechl si, ,,už jsem si myslel, že se k nám někdo vloupal,'' promluvil na Magdu. Magda se hned probrala a lekla se, kdo to je.
,,Co tu děláš?" odsekl Tomáš, možná to v tu chvíli vyznělo trošku hrubě, dokážu si to představit, ale asi ho to hodně vylekalo.
,,Neboj vysvětlím ti to" bránila se Magda.Tomáš si všiml, že se pořádně třese a je vyděšená.
,,Co se stalo?" zeptal se, posadil se vedle ní a objal ji kolem ramen. Magdě se znatelně ulevilo a začala vypravovat:
,,Jak jsme se rozešli, víš přece?'' podívala se na svého přítele, který pomalu přikývl. ,,Jdu pomalu domů na večeři,'' pokračovala, ,,když jsem zhlédla muže, který stál na silnici.To by bylo normální, kdyby jím najednou neprojelo auto, jako by byl duch, jako by tam nebyl. Řidič ho vůbec neviděl. Zavřela jsem oči a řekla si, že to byl jen klam. Otočím se jestli za mnou nikdo není, protože jsem sebou musela strašně škubnout. A on tam znova stál, znova ten chlap! Strašně jsem se lekla a rozběhla jsem se. ,Kam teď,' přemýšlela jsem v tom strachu. Nejblíže jsi byl ty, tak jsem běžela k tobě.''
,,A jak si se dostala dovnitř?'' zeptal se poněkud udiveně Tomáš.
,,Vzpomněla jsem si na klíček ve schránce.Tak jsem si otevřela a posadila se do křesla celá unavená, pak jsem teda asi usnula. Prospím se a zítra to bude v pohodě. Myslíš, že bych mohla přespat tady, když vaši nejsou doma?'' Tomáš souhlasil, protože byla stále velice rozrušená a v takovém stavu by ji nemohl pustit domů. Vzal ji za ruku a šli si oba lehnout.
Tomáš se trhnutím probudil a podíval se na budík. Bylo 04:15. Převalil se na bok a pokoušel se zase usnout. Nepodařilo se. Začal přemýšlet o tom, co mu Magda řekla. Celé si to projel ještě jednou a když se podíval, jak vedle něj leží, uvědomil si, že má výčitky svědomí a rozhodl se, že ráno jí vše řekne.
Bylo 08:15. Magda otevřela oči. Říkala, že byla hodně zmatená. Tomáš ještě spal a Magda si uvědomovala jak je mu strašně vděčná a jak ho má ráda. Musela mu jeho ochotu alespoň částečně oplatit.Oblékla se a šla dolů připravit snídani. Zanedlouho přišel i Tomáš.
,,Óó, to vypadá dobře!,'' řekl, když se podíval na Magdin více méně podařený výkon.
,,Tak jez a nemluv.'' usmála se potěšeně Magda a lehce jej políbila na tvář. Tomáš se chvilku rýpal v toastu a přemýšlel jak jí to všechno říct.
,,Magdi, jak vypadal ten chlápek, co jsi ho včera viděla?'' Magda z tohoto tématu evidentně neměla moc radost. Tomášovi to bylo líto, ale bylo to nezbytné.
,,No tak, vypadal jako nějaký bezdomovec, ale jakoby žil o dost let zpátky. Proč se ptáš? Muselo se mi to jenom zdát. Byla jsem hloupá, že jsem tě s tím otravovala.'' Mávla rukou a vrátila se k jídlu.
,,Nezdálo se ti to a hloupá rozhodně nejsi. Víš, Magdo, nejsi sama, kdo viděl toho chlápka.'' řekl vážně Tomáš, podíval se na Magdu, zhluboka se nadechl a pokračoval: ,,Já ho taky viděl. Včera ráno v zrcadle. Najednou se tam objevil a pak zase rychle zmizel.''
Magda chvilku tiše seděla zděšeně se na Tomáše dívala.
,,Myslím, že to budem muset říct i ostatním, za chvíli by to na nás stejně poznali. Jsem ráda, že nejsem sama blázen.'' přinutila se k úsměvu Magda. Tomáš jí úsměv opětoval a řekl:,,Dobře ,ale nejprve se pořádně najíme a pak vyrazíme. Nemá cenu se předem bát.'' dodal, když viděl, že Magdu její nucený úsměv velmi rychle opouští.
,,Hmm bylo to výjimečné.'' řekl Tomáš s komickým výrazem, když dojedl.
,,Děkuji,'' usmála se Magda. ,,Ještě to uklidím a můžeme jít.''
,,Jasan,já už se jdu obléknout.'' Prý přemýšlel strašně dlouho, jestli nám to řekne. Vyběhl nahoru po schodech. Neuběhlo ani 5 minut a volala Magda, že už je hotová a, že ho čeká venku.
,,Už jdu!'' zavolal Tomáš a rychle seběhl po schodech a vyrazili. Cestou si oba vykládali, jak nám to asi poví, nevěděli ani jeden, jak se s tím vypořádáme a je pravda, že, když nám to řekli, tak jsme jim to dohromady ani nevěřili, ale spíš jsme nechápali, co to má co dělat s náma. Každopádně když dorazili na tu naši tak oblíbenou lavku, tvářili se normálně.
,,Čau!'' pozdravili Magda s Tomášem sborově.
,,Ahoj, jak se dnes máte?'' zeptala se Zuzka a já se určitě tvářil šíleně, je totiž fakt, že nás zrovna z něčeho vyrušili.
,,Dobře ,ale máme menší problém.'' řekl Tomáš a chytl Magdu za ruku, která sebou nejprve trhla ale v zápětí pochopila, že Tomáš nejspíš chce mluvit sám.
,,Jaký?" optali jsme se oba udiveně. Je to divné, je to už tak dlouho, ale já si pamatuju každé slovo. I to u čeho jsem byl, i to, co mi Tomáš nebo Magda jenom vyprávěli. Tehdy Tomáš řekl:
,,No, nejprve jsem si myslel, že je to jenom můj problém a rozhodně jsem vás s tím nechtěl zatěžovat, ale potom mi Magda řekla něco, co mě přece jenom přinutilo se rozhoupat a říct vám to.'' Tomáš se po nás vážně podíval a pak ulpěl očima na Magdě, která se na něj rozhodně podívala a dodala mu odvahu. Zhluboka se tedy nadechl a velice pomalu pokračoval: ,,Je to asi velký problém. Včera a dnes jsme měli s Magdou podivné vidiny. Děje se to vše od toho, kdy jsme s Magdou byli na hřbitově. Nejsem si jistý jestli nám to uvěříte, ale z tohoto bych si srandu nedělal. Nemá cenu vám vykládat co přesně jsme viděli, protože jde spíš o pocity. Kdybych si dokázal vzpomenout, co se stalo na tom hřbitově... Ano, myslím, že právě tam taky musíme začít hledat nějaký důkaz, proč a co způsobuje tyto strašlivé vidiny. Ale teď tam jít nemůžeme. Bylo by to moc nápadné. Jen si představte takovou bandu lidí, jak se tam hledá kdoví co. Necháme to na poději. Já a Magda se vám zatím budeme snažit vysvětlit,co jsme viděli.''
Tomáš se znova podíval po ostatních a posadil se na lavičku. Magda si přisedla vedle něj a jemně se k němu přivinula.
Tomáš nám co nejlépe vysvětlil, co viděl. To už jsem ti ale, Petře, říkal. Skončil asi tak:,,...no tak to by bylo zhruba všechno. No jsou dvě hodiny. Já se pujdu mrknout domů, protože naši už dojeli. Takže se sejdeme ve čtyři hodiny tady. Přesně, apeluji na tebe, Zuzi...'' řekl Tomáš a podíval se na Zuzku. Zuzka se jenom uculila, protože věděla, že jenom ona se vždycky opozdí. Nebo možná taky proto, že si myslela to samé, co já -že je Tomáš blázen nebo si dělá srandu. Nechali jsme to ale tak.
Ve čtyři hodiny, už jsme Magda, já a dokonce i Zuzka seděli na lavce a čekali na svého kamaráda. Stal se najednou takovým neoficiálně jmenovaným vůdcem. V Tomášovi skutečně všichni viděli autoritu a zodpovědného člověka. Mě to vadilo, protože jsem byl vždycky strašně ctižádostivý a samostatný, Tomáš byl ale kamarád a nemohl za to, že ostatní se na něj mohli jednoduše spolehnout. Konečně už přišel.
,,Tak co, jdeme na to?'' zeptal se suverénně.
,,Ano!'' zakřičeli jsme všichni dohromady.
,,Tak jdeme!'' zavolal jsem a všichni se zvedli z laviček a běželi na hřbitov. Konečně poslechli i můj rozkaz.
,,Rychle,'' pobízel nás Tomáš celou cestu.
,,Uff,už jsme tu, ale je pozdě, zavřeli nám vchod i bránu ze zadu!'' řekla Zuzka a tázavě se podívala na svou sestřenici Magdu.
,,Tak to musíme přelézt,'' pokrčila rameny Magda, ,,jinak se tam nikdy nedostaneme,protože přes den tady chodí lidé a bylo by dost divné se tady jen tak po něčem o čem nevíme jestli existuje a i kdyby, nevíme, co to je a jak to vypadá.'' dokončila Magda a začala přelézat přes zídku. Tomáš ji ale chytil a sundal dolů.
,,Holky, nechci, abyste tam šli. Někdo musí zůstat a hlídat okolí, až polezeme zpátky,'' řekl nepřesvědčivě Tomáš. Měl prostě strach, že by se jim mohlo něco stát. A taky si rád hrál na hrdinu.
,,Tak dobře zůstanu tu já a Magda,'' řekla Zuzka. Tomáš se podíval na Magdu, jestli s tím souhlasí, ale musel se usmát, když viděl jak ho vraždí pohledem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama