Mě to vzbudilo, tak jsem se šel podívat, co s tebou je. No, a nešlo mi tě probudit, tak jsem zašel pro kluky. Jsme tu už pár minut a budíme tě.'' řekl Gustav. Bill se položil zpět na postel a unaveně promluvil:,, To nic. Byl to jenom blbý sen. Klidně jděte spát.'' Otočil se na bok a znovu usnul. Probudil se až ráno, zabalil si tašku a nastoupil do tourbusu za ostatníma.
Dojeli do města, kde měli koncertovat a ubytovali se v domluveném hotelu. Každý měl pokoj zase sám. Byl už večer a kluci se v Gustavově pokoji dívali na televizi a kecali. Georg ležel na gauči a usnul. Kluci se trochu ztišili a dál se dívali na film, ale Georg sebou začal škubat a mluvil ze spaní. Začal křičet. Bill k němu přiskočil a probudil ho. Georg se na něj díval dost zděšeně, tak se Bill zeptal, co se mu zdálo. ,,Ležel jsem na posteli u mě v pokoji a na chodbě jsem slyšel rámus, tak jsem se šel podívat, co to je, ale nemohl jsem vstát. Jakoby mě něco drželo v posteli. V tom pokoji sice byla tma, ale potom se začala tak nějak zhušťovat a když jsem se podíval nad sebe, blížily se ke mně dvě žlutooranžové oči. Byly už těsně u mě, když jsi mě probudil." vylíčil Georg svůj sen a Billovi se nebezpečně zamotala hlava. Vždyť přesně ten sen se zdál i jemu, ale Georg se nepochybně dostal dál než on. Co se děje? Někdy se přece stává, že lidé mají stejný sen. Ne, opravdu není třeba se znepokojovat. Je to jenom sen. Ponořený v myšlenkách si Bill šel lehnout. Ležel v posteli a nemohl usnout. Pořád slyšel šramot, viděl stíny a bál se podívat na zrcadlo u dveří. Po hodině konečně usnul a v bezesném spánku setrval celou noc. Když otevřel oči, svítilo do jeho ložnice slunce a Bill se začínal stydět za to jak se bál. Z úsporných důvodů se domluvili, že si nechají přinést snídani do Tomova pokoje, takže se Bill oblékl a šel za bratrem. Gustav a Georg už tam byli. Bill už byl úplně klidný-nikomu se nic nezdálo. Posnídali, pokecali a smáli se a Bill už téměř na všechno zapomněl.
Odpoledne se začali připravovat na koncert. Adrenalin, fanynky, světla- Billovi přišlo neuvěřitelné, že se předešlou noc choval jako malý kluk. Po koncertu se unavení ale spokojení odebrali do ložnic. Jeho obavy ale byly asi oprávněné.
Měl energii pouze na to, aby se převlékl a lehl si. Zdálo se mu, že seděl na zádech obrovského slona, který ho nesl někam, kam on nechtěl. Slon byl ale moc velký a on neměl odvahu seskočit. Nevěděl, kam slon jde ani proč. Věděl jenom, že on tam nechce. Nešli ani moc dlouho až došli do malé vesnice, nebo spíše osady, kde byli všichni oblečení do tmavě rudých rouch. Najednou si Bill ve svém snu uvědomil, že je ticho. Slyšel jenom kroky slona. Ani ptáček nezazpíval a taky nefoukal žádný vítr. Pak najednou slonovi pod nohy vběhla černá kočka s bílým ocasem a sen se náhle změnil. Bill už neseděl na slonovi, nýbrž letěl na kolosálním orlovi. Opět nebylo nic slyšet a bylo úplné bezvětří. Billa to silně překvapovalo, protože by čekal, že v takové výšce, ve které letěli, bude vítr až nesnesitelný. V tom na něj orel promluvil: ,,Seskoč". Ten hlas Billa paralizoval. Do náruče mu spadla zase ta černá kočka a bolestivě mu zaťala drápy do levého ramene.
Bill zamrkal a probudil se. Hodinky ukazovaly tři minuty po půlnoci. Chtěl se postavit, aby mohl dojít ke stolu, kde měl v láhvi trochu vody, ale když se zvedal, ucítil prudkou bolest v levém rameni. Nenacházel odvahu se podívat. Vždyť ta kočka neexistuje. Bylo by iracionální, kdyby ho poranila imaginární kočka. Další bodnutí jej přinutilo stočit pohled do leva. Nic. Jeho rameno bylo stejné jako vždycky. Ani známka po jakémkoliv poranění. Nesmírně se mu ulevilo a povšiml si, že bolest úplně odstoupila. Přešel tedy ke stolu, nalil si tochu vody do skleničky a chtěl se napít. Jakmile ale pozvedl sklenici k ústům, uviděl, jak se cosi tmavého mihlo v rohu místnosti. Lekl se, sklenice mu vyklouzla z ruky a roztříštila se. V nočním tichu se ten zvuk hlasitě rozléhal. Bill chviličku stál bez hnutí. Snažil se přinutit k pohybu, ale to už se k němu dořítili ostatní členové skupiny. ,,Co to tady provádíš?" zeptal se jako první Gustav. Potom začali jeden přes druhého reptat a nadávat, že by se jako rádi vyspali a různé formy a obdoby známých výčitek. Tom se pokusil rozsvítit světlo, ale praskla žárovka. Všichni se v naprostém chaosu posadili a Bill jim začal líčit svůj sen. Dostal se k popisu té černobílé kočky:,,.....a měla takové divné oči. Žluté až oranžové. Jakoby mě probodávala pohledem."
Rozhostilo se ticho a Billovi došlo na co si všichni vzpomněli - Georg přece taky mluvil o žlutooranžových očích. Náhoda. To je absurdní. Jsem už paranoidní. Ve všem hledám komplikace. Byly to obyčejné sny...... Billa ovšem z přemýšlení po okamžiku vytrhla zvláštní skutečnost. Jeho bratr se začal dusit. Kašlal a nemohl se nadechnout. Kluci se už opravdu začínali bát. Gustav vyskočil, že půjde pro pomoc, ale Tomův kašel najednou ustal a samo od sebe se zabouchlo okno. Vzápětí se zamkly dveře a rozsvítila se svíčka v koutě. Z Tomova krku se vydral chroptivý zvuk, vznesl se asi dvě stopy nad podlahu, oči se mu protočily do hlavy, na klíně se mu objevila černá kočka s bílým ocasem a Billův mozek se zastavil. Nebyl schopen jediné myšlenky, natož aby promluvil. Znalost řeči mu nyní byla na hony vzdálená. Tom otočil hlavu směrem k němu a promluvil hlubokým, nelidsky chladným hlasem: ,,Ty jsi jeho syn. Jsi syn toho, kdo zabil mou ženu. Teď budeš potrestán, neboť musíš svou krví splatit skutek svého otce." Kočka z Tomova klína vyskočila a vrhla se Billovi přímo do obličeje. Škrábala ho na tváři a snažila se mu prokousnout krk. Billovi se navrátila síla. Pořád nedokázal uvažovat, ale už se alespoň mohl pohnout. Chytil kočku za srst na zádech a mrštil ji směrem ke zdi. Uslyšel zvuk tříštěného skla, ale než se stačil podívat, co se stalo, Tom, nebo tedy ten, kdo teď sídlil v jeho těle, se se vzteklým výkřikem vrhl proti Billovi. Byl od něj pouhých pár centimetrů, když sebou škubl a zhroutil se k zemi. Bill nechápal vůbec nic. Podíval se na Tomovo bezvládné tělo, jenž mu leželo u nohou. Potom se podíval na Gustava, který si vyděšeně stíral něco z obličeje. Georg stál u zdi, kde ještě před malou chvílí viselo zrcadlo, a byl celý od krve. Kočka ležela na podlaze s prořízlým hrdlem. Nikdo neřekl ani slovo a všichni přiskočili k Tomovi. Byl studený a steží dýchal. ,,Musí do nemocnice." řekl Bill a ztratil vědomí.
Když otevřel oči, díval se do bílého stropu nad sebou, zprava vedle něj na posteli ležel jeho bratr, který evidentně doposud nenabyl vědomí, a nalevo ležel s otevřenýma očima Georg. Gustav, kterému neviděl do obličeje, ležel na posteli na opačné straně nemocničního pokoje. Bill si plně neuvědomoval, co se vlastně stalo. Bolela ho hlava a tvář měl samý škrábanec. ,,Tom bude v pořádku," ozval se vedle něj Georg, ,,musí si jenom odpočinout. Bille, my jsme vůbec nikomu neřekli, co se tam stalo. Doktoři si myslí, že tě napadla ta kočka a Tomovi se udělalo špatně, když jsi s ní praštil do toho zrcadla." ,,Dobře, stejně by nám to nikdo nevěřil a já sám ani nevím, co se tam vlastně stalo. Gustav spí?" Bill se podíval na Gustavovu postel. ,,Nespím." odpověděl mu Gustav a posadil se, ,,já a Georg jsme tu jenom proto, že jsme potom taky omdleli. Ty jsi sebou praštil, já jsem se nad tebe sehnul a ... "