! Chata !
Když se jednou ráno Marie probudila a podívala se do zrcadla v koupelně, viděla v něm normální, ne moc pohlednou, hnědovlasou, patnáctiletou dívku, která ať už chtěla nebo nechtěla, musela jít do školy. Tu mučírnu nesnášela. Nenáviděla tam každý rožek a každou odporně žlutohnědou dlaždici na podlaze chodby, ale ze všeho nejvíc nenáviděla Alex. Alex byla její spolužačka. Krásná a oblíbená dívka, po které koukal snad každý kluk ze třídy. Marie by vůči ní necítila tolik zášti, kdyby se nelíbila taky Zackovi. Marie Zacka milovala už od třetí třídy, ale nikdy se neodvážila ho v této věci oslovit. Věděla, že on by ji asi nechtěl. Marie nebyla takovou tou typickou puberťačkou-nezajímala ji kosmetika ani značkové oblečení, měla jenom jednu zálibu a to byly knihy. V knihovně trávila většinu svého volného času. Pokud se zrovna nemořila s domácími úkoly, kterých jim profesorka Haalová naložila spolehlivě fůru na každý den, seděla v pohodlném křesle městské knihovny a za silným svazkem od Charlese Dickense se schovávala před krutým světem reality.
V pondělí se jako každý den vypravila ze školy přímo do knihovny. Ale když přecházela silnici, zahlédla na druhé straně Alex loučící se s jejím momentálním přítelem. Marie se na ně docela dlouho koukala a aniž by si to uvědomovala, záviděla jí to. Záviděla jí to objetí krásného chlapce, kterého sotva znala z hodin angličtiny. Když se ti dva pustili a Alex se podívala vítězným pohledem na druhou stranu silnice, Marie sebou trhla a pokračovala v cestě. Jak ona tu zmalovanou nádheru nenáviděla! Vždyť Alex je sice asi desetkrát hezčí než všechny holky, které znala, ale jinak se v její načesané hlavě neskrýval žádný extrémní intelekt. A bohužel ani žádný postřeh…
Stalo se to ve dvou vteřinách. V té první Marie viděla, jak se Alex rychle rozhlédla a vykročila do silnice a v té druhé se na Alex už řítila dodávka. Marii proběhlo hlavou, jaké by to bez té namyšlené záškodnice asi bylo, ale v zápětí se za to zastyděla a skočila přímo do vozovky a srazila Alex k zemi na chodník. Při dopadu ale narazila hlavou ne kámen a ztratila vědomí. Probral ji pár rukou, které ji ne příliš jemně pleskly přes tvář. Byla to Alex.
,,Jsi v pořádku?" zeptala se.
,,Snad jo" odpověděla jí Marie a začala se sbírat ze země. K jejímu překvapení k ní její nenáviděná sokyně natáhla ruku a pomohla jí zvednout se.
,, Marie, zachránilas mi život. Je pravda, že jsem tě moc nemusela, ale myslela jsem si, že nesnášíš ty mě. Je teda všechno v pořádku?" Alex k ní už zase natahovala ruku… Ne náhodou na usmířenou, že ne?
,, To jsme teď jako kamarádky?" zeptala se Marie a začalo jí docházet, že Alex přece nemůže za to, že se Zackovi líbí. Okamžitě v sobě ale myšlenky na usmíření potlačila. Ruku jí ale podala.
,, Ano, moc ti děkuju, že jsi mě na té silnici nenechala," řekla Marii s úsmevem. Myslela to vážně? Opravdu chce kamarádit s takovou outsiderovskou holkou?
,,Tak jo. V pořádku…" vyklepávala ze sebe Marie s těží.
,,Kde bydlíš Marie? Nevypadáš moc v pořádku, měla by sis jít lehnout." Alex se zatvářila starostlivě. Měla naprostou pravdu, Marie se cítila jakoby právě prošla trávicím traktem šavlozubého tygra.
,,Jo, pujdu domů, bydlím tady kousek," řekla stále zmatená Marie.
,,Takže dobrý? Kamarádky?" Alex se zatvářila jako anděl. Asi je tak hloupá, že nechápe Mariinu nenávist. Marie jí ale nedokázala říct, že to, že ji zachránila byla pouze její vrozená šlechetnost a beze slov kývla a odebrala se domů.
,,Uvidíme se zítra ve škole!" zavolala za ní ještě Alex.
V Marii se opět začala probouzet nenávist k této osobě. No a co, že chce být její kamarádka? Nikdy jí nedokáže odpustit ty schválnosti, které jí její parta uhihňaných zvětšených napodobenin panenek barbie dělaly. I když je to už dávno.
Druhý den ráno se Marie probudila se stejným pocitem odporu ke škole jako každé ráno. Musela ale vstát a jít. Když došla do třídy, všichni se na ni dívali. Dělali to vždycky, když se Alex a jejím kamarádkám podařilo nějak ji ztrapnit. Tentokrát se k ní ale Alex vrhla a objala ji. Tím Marii natolik zaskočila, ža asi další tři minuty nebyla schopná promluvit. Záchranou života tak oblíbené osobnosti způsobila senzaci. Každý se jí na ten včerejší incident ptal a Zack se na ni dokonce usmál. Celá nesvá se posadila na své místo a vytáhla si učebnice. Až do zvonění dělala, že neexistuje. Po hodině se u její lavice objevila s úsmevem Alex.
,,Já, Geeni a Clair chceme odpoledne jet do města nakupovat. Nechtěla bys jet s náma?"
Marie se zamyslela. Stane se z ní taky barbie, když jednou pojede nakupovat? Snad ne, to by nechtěla.
,,No dobře, pojedu. Kde vás mám čekat? A jak pojedeme?" Marie začínala litovat.
,,My se pro tebe stavíme. Bydlíš přece v tom domě na konci kopce, že? A hodí nás tam můj brácha. Mamka ho poslala pro něco, co u nás samoobsluze neobjevil, takže jsem ho dokázala ukecat, aby nás tam s holkama hodil. Měli bychom u vás být tak kolem třetí hodiny." Alex střelila po Marii dokonale svatým úsmevem a odebrala se za svými kumpánkami. Moc dobře věděla, co takové holky nakupují a vůbec se jí do toho nechtělo. Make-upu a oblečení prostě nerozuměla, ale Alex se nejspíš rozhodla, že Mariinu vizáž kopletně změní. Když Marie dorazila domů, byly asi dvě hodiny. Vytáhla z pokladničky svých posledních sto dolarů a nacpala je do peněženky. Posadila se k zrcadlu, pujčila si matčin make-up a pokusila se nanést jej na obličej. Po značném zápasení ho radši, utřela a zamířila na gauč. Po čtvrt hodině uslyšela zvonek u vchodových dveří. Naškrábala rodičům vzkaz, obula se a vyšla otevřela. Alex ji už vítala nadšeným úsmevem. Co se v té holce zvrtlo? Že by ji zahlodalo svědomí a rozhodla se, že Marii vynahradí všechny ty problémy, co jí posledních devět let působila? Alex Marii otevřela dveře dozadu a sama se posadila vedle svého bratra na přední sedadlo. Jeli asi dvacet minut. Během té doby se Alexiny kamarádky na Marii mile usmívaly a evidentně sdílely nadšení své královny. Geeni a Clair byly asi o deset procent hloupější než Alex.
Po hlučné jízdě ve staré fordce Alexina bratra Jima zastavili u velkého a nepochybně monstrózně drahého obchodního domu.
,,Tak zatím, blbečku, stav se pro nás tak za dvě hodiny." Alex zabouchla dveře a Jim odjel dál do města.
,,No tak jdeme dámy!" zavelela Geeni, ale při pohledu na Alexin výraz zmkla a vypadala, jakoby překročila nějaká nepsaná pravidla. Když vešli do domu, Marii uchvátil dav štebetajících panieček a jejich ubohých manželů, kteří jim stejně jako ve filmech nosili všechny jejich zbytečné nákupy.
,,Máme pro tebe překvapení, Marie," zahalekala Alex na celé kolo a chytla ji za ruku. Táhla Marii k malému kadeřnictví v rohu vedle zlatnicví pod výtahem. V kadeřnictví nebylo kupodivu narváno, tak vůdkyně s Marií švihla na židli a šeptem předávala instrukce holiči. Marie se snažila protestovat, ale věrné následovnice své královny a příslušnice ,,barbie party" ji v mžiku umlčely. Bylo jasné, že není úniku, tak zavřela oči a čekala, co s ní ten navoněný kadeřník ve stylové růžové košili provede. Po půl hodině cvakání nůžek Marie otevřela oči a nevěřila tomu, co viděla. Vypadala úžasne. Těch deset dolarů za setřih už tak úžasných nebylo. Začínala mít Alex docela ráda…
Jako ve snu se přesunuly do oddělení s textilem. Z nějakého neznámého důvodu se děvčatům nelíbila Mariina garderóba sestávající z vytahaného trička, odrbaných džínů a mikiny, u které nešla poznat originální barva. Navybíraly jí jako náhradu nové džíny, trička na ramínka, minisukni, nové boty, světle modré šaty a další a další předražené kousky podle nich ,,…sexy hadříků, které ti Marie stoprocentně seknou…" Dalším stanovištěm Mariiných útrap byla drogerie, kde jí byly doporučeny kosmetické přípravky, z nichž většinu ani neuměla použít a zkušená Alex ji to samozřejmě musela okamžitě naučit. Už uběhly dvě hodiny a už s děvčaty stály na parkovišti před domem a čekaly na Jima. Jim dorazil o pět minut pozdě, což Alex tak naštvalo, že podle toho, co říkala nedokáže vedle toho idiota, co neumí poznat kolik je hodin, sedět ani na chvilu a že hned, jak dorazí domů, řekne matce, že musela pět minut mrznout na parkovišti, kde ji klidně mohl někdo přepadnout… Tak si na přední sedačku sedla Marie. Jim ji chvilku pozoroval a vypadal, že vůbec nechápe, kde se tam vzala, ale sestřin proslov ho nejspíš natolik znechutil, že radši neřekl ani slovo a šlápl na to. Jízda byla o nervy. Jim celou dobu mlčel a Alex nadávala. Marie věděla, že nejlepší bude mlčet. Tak mlčela. Jim se po ní ale celou dobu podivně díval. Konečně už dorazili domů a vysadili Marii před jejím domem. Rozloučila se s holkama a Jimovi připadlo jenom nesmělé ,,Ahoj".
Bylo šest hodin. To znamenalo, že její rodiče jsou už doma. Marie si teď až příliž uvědomovala, že má nový úces, nové oblečení a že je namalovaná. Bude se to rodičům líbit? V předsíni ji přivítala její mladší sestra. Uviděla ji, otočila se a oděhla do obýváku.
,,Mamí, mamí! Marie je namalovaná! A má jiné oblečení! Jde jí vidět podprsenka!" Ano, svou sestru bude muset zabít ve spánku. Proč musí vždycky všechno vykecat?
,,Je to pravda, Marie?" slyšela, jak se ptá její otec.
,,Ano byla jsem nakupovat s kamarádkami, tati. Psala jsem vám vzkaz," říkala po cestě do obýváku. Začala se najednou třást. Její otec neměl rád make-up.
,,Tak se teda ukaž…" otec se na ni zkoumavě podíval, ,,proboha, utři si to z těch očí."
Věděla to, věděla, že se to nebude otci líbit. Něco se v ní ale převrátilo.
,,Ne," odpověděla, ,,Líbí se mi to, tak si to nechám a zítra si to na obličej dám znova." Překvapena sama sebou práskla dveřmi a zavřela se ve svém pokoji. Čekala, co se stane. Ale nikdo nepřišel. Sedla k počítači a prohlížela si fotky ze školy. Vždy, když na nějaké zahlédla Zacka, trhla sebou a podívala se honem na další. Co asi Zack řekne na její nový vzhled? ,,Doufám, že se mu to bude líbit víc než taťkovi…" zamulala si pro sebe, když si lehala do postele. Netrvalo dlouho a usnula. Ráno se vzbudila celá nervózní. Schválně vstala o půl hodiny dřív, aby se stihla upravit. Sama žasla, jak je možné, že se během jediného dne tak změnila. Dokončila svou úpravu a vyrazila do školy. Přišla do třídy a snažila se nějak schovat. Nepodařilo se jí to a v okamžiku kolem sebe měla tucet holek, které jí obdivovaly nové oblečení a to jak celkově vypadá. Byla to vděčnost, co teď k Alex cítila? Konečně zazvonilo. Začala hodina geografie a profesor Newel si taky neodpustil pochvalné poznámky na Mariin vzhled. Vyvedená z míry se Marie otočila dozadu a viděla Zacka, jak se na ni dívá s pootevřenou pusou. Byla to vděčnost, co teď cítila k Alex.
Kvapem se blížily letní prázdniny, od dalšího dne pak zbýval jenom týden a za ten si Marie získala značnou oblíbenost, jak ve třídě, tak u Zacka. Den před prázdninami se jí konečně zeptal, jestli by s ním nechtěla večer zajít do kina, protože on má čirou náhodou dva lístky. Byl to snad sen. Marie se vznášela v oblacích. Večer šla do kina se svou dlouholetou láskou… Šaty opravdu dělají člověka.
Po příchodu domů se už nemohla dočkat, až uslyší zvonek. Zack se měl pro Marii stavit kolem šesté hodiny. O půl šesté už seděla připravená v kuchyni a čekala. Konečně se ozval zvonek. Marie vystřelila a ocelá rozzářená otevřela dveře. Zack tam stál ve své obvyklé, nijak okázalé kráse a Marie jenom žasla, jak někdo může být obdařen takovou přirozenou elegancí. Se svými dlouhými, nedbale rozhozenými vlasy, v džínech s rozkrokem u kolen a v šedé mikině vypadal opravdu kouzelně. Marii se rozbušilo srdce, ale usmála se a vyrazili. Po cestě si povídali a dobře se bavili. Film Marie ani nevnímala, protože asi po pěti minutách od úvodních titulek jí Zack položil svou ruku na její, kterou měla položenou na opěrce sedačky. Přemýšlela, co bude dál. Dostane snad svůj první polibek? Za další dvě minuty se Zackova ruka přesunula nahoru a potom kolem Mariiných ramen. Jemně se k ní naklonil a podíval se jí do očí. Nic neřekl a políbil ji. Marie si teď připadala jako nejšťastnější člověk na světě. Alex ji během pár dní změnila k nepoznání. Bože ona je kouzenice! A to jenom proto, že se Marie rozhodla zachránit jí život. Vzpomínky na to, co se dělo potom měla zmatené. Dokonce si ani nevzpomínala, jak se vůbec dostala domů, věděla jenom, že ji Zack doprovodil.
Ráno se probudila s nádherným pocitem. Jsou prázdniny, má konečně kluka, kterého doopravdy miluje a už není ta ošklivka, kterou znali. Sešla domů na snídani. Ani rodiče už neměli nic proti jejímu vzhledu. Byla teď opravdu štastná. Chvilku seděla s toastem v ruce a přemýšlela nad včerejším večerem, když najednou zazvonil telefon. Praštila s toastem a vystřelila, aby to zvedla jako první. Doufala, že to bude Zack, ale k jejímu mírnému zklamání to byla Alex.
,,Co bys řekla menšímu výletu?" štekla na ni místo pozdravu.
,,A kam by se jelo?" zeptala se Marie.
,,Na chatu, kterou brácha objevil, ale problém je v tom, že ten blb by musel jet s náma,"
,,A kdo všechno jede?" toto byla opravdu důležitá otázka.
,,No tak já, ty, Geeni, Clair ne, ta je nemocná, brácha, Eric (jako můj kluk) a myslela jsem, že si budeš chtít vzít Zacka," objasnila Alex.
,,Tak to si teda piš, že si to nenechám ujít!" Marie teď byla dokonale spokojená.
,,Fajn, tak si sbal a my se večer stavíme. Pojedeme dodávkou bráchova kámoše a asi tak na dva týdny," řekla Alex a obě zavěsily. Marie stála před nesnadným úkolem-zeptat se rodičů. Nebylo to snadné, ale nakonec je po dlouhém ujišťování, že nebere drogy a ani nezačne a že nebude pít a nepřijede těhotná, konečně svolili a Marie si šla sbalit. Trvalo jí to snad tři hodiny, ale byla si jistá, že má všechno, co potřebuje. Za pár hodinek už seděla v dodávce a se svými kamarády jela strávit parádní prázdniny. Seděla vedla Zacka, který ji držel za ruku. Její život se pomalu stával pohádkou. Jeli hodinu a půl a dorazili k velkému lesu, při jehož okraji byly postaveny chaty. Bylo jich jenom pět, ale před každou byla zabetonovaná plechová vana a každá měla dvě patra. Nadšeně vystoupila z auta a zamířila za Alex, která se hrnula ke vstupním dveřím. Jim vytáhl klíče a odemkl. Chata byla velice prostorná. Dole byla herna, kuchyň a veliký obývák s televizí a krbem. Nahoře potom byly koupelny a pokoje. Alex byla v ložnici s Ericem, ale jinak měl každý pokoj samostatně.
jako posledních sto dolarů:D to je přes dva a půl tisíce, ale jinak nic:D jako já nevim ale většinou nechdim nakoupovat jen tak se skoro třema litrama:)